| Typ stavby: | Sokolské prapory |
|---|---|
| Kraj: | Hlavní město Praha |
| Župa: | župa Pražská-Scheinerova |
| Okres: | Hlavní město Praha |
| Stav objektu: | existuje |
| Autor objektu: | Josef Mánes a jeho žáci |
| Datace: | 1848 |
| Vložil: | sokolzbraslav |
Zbraslavský Sokol se dlouho pyšnil unikátem – neobvyklým praporem s Madonou z roku 1848, který byl původně vytvořený pro jednotku zbraslavské národní gardy a jehož autorství je připisováno mistru Josefu Mánesovi a jeho žákům.
Na jaře bouřlivého roku 1848 byla na Zbraslavi usnesením zdejších občanů zřízena, podobně jako v dalších českých městech, národní garda. Zdejší paní uspořádaly sbírku na gardový prapor, který nechaly za 750 zlatých vymalovat u mistra Josefa Mánesa. Malovaný byl oboustranně – na jednom šátku je český lev, na druhém Zbraslavská Madona. Doplněný byl stuhami s nápisy: „Za svobodu národa” a „Národní legie 1848”. Prapor byl původně také lemován červenými listy se zlatými střapci. Jeho žerď byla červená s bílými rýhami a zlatými ozdobami, zakončena pozlaceným hrotem.
V červnu téhož roku bylo pražské Svatodušní povstání potlačeno a zbraslavská garda se rozešla. Její prapor byl nejdřív vystavený v kostele sv. Jakuba. Po smrti zdejšího faráře p. Fibigera se však novým farářem stal Němec p. Trönkler, který udal na hejtmanství, že se v kostele nachází gardový prapor. Z nařízení úřadů měl být prapor spálen, proto jej továrník Antonín Richter v noci tajně z kostela odnesl. Prapor byl po částech uschovaný, takže se z něho později nalezly jen malované šátky a stuhy - ztratila se žerď a zlaté lemování se střapci. V úkrytu přečkal až do roku 1878, kdy se prapor opět objevil v průvodu při příležitosti svěcení zbraslavského chudobince. Vedení obce jej poté nabídlo zdejšímu spolku dobrovolných hasičů, ten ale tento dar odmítnul. Když byla v roce 1887 na Zbraslavi založena jednota Sokola, tehdejší starosta MUDr. Walter věnoval prapor novému spolku – tím se dostal do majetku sokolské jednoty na dalších šedesát let.
Kvůli pro Sokol netradičnímu náboženskému motivu získala zbraslavská jednota roku 1896 mimořádné povolení od vedení ČOS používat prapor oficiálně jako prapor sokolský. Během první světové války musel být prapor opět ukrýván před rakouskou policií u těch občanů, kteří svým vystupováním nebyli úřadům podezřelí. Po vyhlášení republiky 28. října 1918 sokolové opět prapor sestavili a začali veřejně užívat. Celkem na osmi všesokolských sletech nesli prapor v průvodech na čestném místě, pro jeho historický a umělecký původ mu všichni prokazovali velkou úctu. Při sletu v roce 1920 nabídli američtí sokolové zbraslavské jednotě za tento prapor částku 120 000 Kč, ale jeho morální hodnota byla pro zdejší jednotu nevyčíslitelná.
Po vpádu německých okupantů v březnu 1939 br. Hynek Svoboda prapor rozebral a ukryl. O několik let později, v červnu 1942 za vrcholící Heydrichiády bylo nutné úkryt řady sokolských památek opět změnit. Podle dobových zpráv uložila zbraslavská archivářka paní Zdeňka Nyplová šátky z praporu přímo na zbraslavském zámku, v prádelníku v pokoji, kde byl ubytovaný německý důstojník. Po osvobození sokolové v červnu roku 1945 prapor vyzvedli a opět veřejně vystavili u příležitosti poválečného zasedání zbraslavské sokolské jednoty, které předsedal dne 2. července 1945 nově zvolený starosta ČOS br. Antonín Hřebík.
V lednu roku 1948 prapor zamířil ze Zbraslavi na opravu do Národní galerie v Praze. Po restaurování jej Sokol zapůjčil pro výstavu „Rok 1848” konanou v Národním muzeu. Bohužel během výstavy došlo na podzim k politickým čistkám i v celém Sokole a tzv. akčními výbory bylo vyloučeno mnoho členů, také kronikář Hynek Svoboda. Ten opakovaně upozorňoval, že je nutné po skončení výstavy vyzvednout prapor z muzea, nikdo z nového výboru tak ale neučinil. Do zbraslavské jednoty se prapor již nevrátil a skončil v depozitáři Národního muzea. Postupně navštívil Benešov, Vlašim, až skončil v Roztokách u Prahy. Tam se nachází i dnes, v neveřejném depozitáři Středočeského muzea. Na konci šedesátých let navštívilo tamní depozitář několik zástupců Zbraslavi, stejnou návštěvu opakovali v roce 1998 také zástupci obnovené jednoty Sokola Zbraslav. Poslední návštěva zástupců naší jednoty proběhla v září roku 2018 – jejím účelem bylo pořízení nových fotografií celého praporu, aby mohly být připraveny podklady pro vytvoření jeho zmenšené repliky.
Otakar Vlasák, vzdělavatel Sokola Zbraslav
Památné prapory.
Vzhledem ke článku uveřejněnému v 22. čísle »V. S.« pod titulem »Památné prapory«, ve kterém jest vyslovena pochybnost o tom, že prapor naší jednoty jest dílem Josefa Mánesa, podáváme níže výtah z kroniky naší jednoty: Jitřenka svobody, jež r. 1848 zasvitla spoutaným národům zemí rakouských, shromáždila naše otce pod prapor národní legie, jejímž hejtmanem byl majitel zbraslavského cukrovaru p. Ant. Richter. Legionářský prapor darovaly gardě paní zbraslavské, z nichž v paměti se dosud uchovaly pí. Rozálie Tumplacká, Orlandová, Hrdličková a Karolina Tíaumanová, jež za součinnosti tehdejšího faráře, vlastence P. Fibigera, vybraly na prapor 500 zl. stříbra a svěřily malbu praporového šátku umělci Josefu Mánesovi v Praze. Celkový náklad na prapor činil asi 750 zl. stříbra. Prapor národní legie, jemuž při svěcení byla kmotrou paní Anna Richtrová, a jejž v čele legie třímal p. Císařovský, měšťan a rybář zbraslavský, uložen byl po čase do zdejšího farního kostela. Když přišel nový farář, rodem i smýšlením Němec, byl prapor národní legie Zbraslavské farářem udán krajskému úřadu ku zničení. Když však krajský komisař s husary přijel, aby konfiskaci provedl a v průvodu faráře do kostela vstoupil, byl prapor ten tam a zbyla po něm jen petlice u lavice kůrové. Bylo pátráno, vyšetřováno, vše marně, prapor zmizel; jako by se po něm zem propadla a konečně příhoda upadla v zapomenutí. Hejtman legie Richter, ač rodem Němec, jinak snášenlivý a vytříbeného vkusu uměleckého, zvěděv dříve důvěrně, jaký osud legionářskému praporu je uchystán, vnikl ze své továrenské budovy, někdejšího to konventu kláštera zbraslavského, zapomenutou chodbou, za starších dob zřízenou, do sousedního farního kostela, odnesl prapor a u sebe jej uschoval. Počátkem let osmdesátých zrušil p. A. Richter cukrovar, budovy i s někdejším konventem klášterním prodal. Legionářský prapor dal do uschovám svému důvěrnému příteli MUDr. Q. Gastlovi, rodem Němci ze Štýrska a tak tuto drahou památku po našich otcích nám po léta uschovávali a chránili cizinci... Roku 1876 zavlála pojednou nad hlavami církevního průvodu dávno oželená, za ztracenou považovaná zástava národních legionářů. Ale v jakém stavu; prapor odraný, bez ozdob, hrotu, žerdi zbavený, jen zachované šatky praporu s malbou Mánesovou, na žerdi ledabyle natřené, hrubými hřeby přibité. Teprve nyní veřejnost zvěděla osudy praporu a když dr. Gastl ze Zbraslavi odcházel, odevzdal prapor městu Zbraslavi, jehož starostové jej jeden druhému při nastupování odevzdávali. V roce 1887, při založení jednoty, daroval prapor Sokolu tehdejší starosta města, dr. Walter á ježto bylo starším pamětníkům na rok 1848 známo, že tato památka je značné ceny, dala jednota přezkoumati malbu praporu Umělecké besedě v Praze a po zjištění touto, že malba jest dílem mistra Josefa Mánesa a nevšední ceny, odhadnuty na 1600 zl., požádána Obec Sokolská o svolení k užívání praporu v původní jeho podobě a úpravě. Dík pp. Klánoví, Lepšíkovi a J. Novotnému, někdejším legionářům, dopátrali jsme se spolehlivého popisu původní úpravy praporu a jeho osudů. V roce 1907 obětavostí ženského odboru prapor podle původního stavu opraven a při veřejném cvičení rozvinut, po prvé zavlál nad novodobou legií národní, nad hlavami Sokolů.
Tělocvičná jednota Sokol Zbraslav.
Archiv Sokola Zbraslav
Věstník sokolský: list Svazu českoslovanského sokolstva. Praha: Svaz českoslovanského sokolstva, 24.06.1926, 28(25). s. 494.D, http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:83b62df0-054f-11e8-816d-5ef3fc9bb22f
Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.
