Letní sokolovna ''Na Remanenci'' v Nymburku

Typ stavby: Sokolovny
Kraj:Středočeský
Župa:župa Tyršova
Okres:Nymburk
Stav objektu:v provozu
Autor objektu:návrh Ing. J. Bartovský a architekt František Roith
Datace:1921–1922
Vložil:PavelMichalec

Popis objektu

Letní cvičiště Sokola mělo v minulosti své předchůdce v letním cvičišti na dvoře dominikánského kláštera v býv. Svatojiřské (dnešní Tyršově) ulici (1868) a v pozdějším letním cvičišti v býv. Bočkově ulici blízko nádraží. S rostoucím tělovýchovným hnutím v Nymburce, zejména koncem 19. a na počátku 20. století, přestala později tato zařízení vyhovovat, a tak se koncem 1. světové války chopili nymburští sokolové jedinečné příležitosti, jež se nabízela pracemi na splavnění Labe v úseku nad Nymburkem v místech, která jsou od r. 1922 známá jako ,,Remanence". Letní sokolovna byla vystavěna na pozemcích odříznutých novým řečištěm Labe po jeho regulaci a získaných zasypáním starých labských meandrů. Podnět ke zřízení tohoto cvičiště a letní sokolovny dal osvětový odbor Sokola na jaře r. 1918. Plochy byly ředitelstvím pro stavbu vodních cest v Praze, v jehož čele stál nymburský rodák, sekční šéf ing. dr. h.c. Emil Zimmler, pronajaty obci Nymburk s výhradou, kterou si vyžádal spolu s tehdejším starostou ČOS br. Josefem Scheinerem u ministra veřejných prací RČS – že totiž budou použity pro tělesnou výchovu. Obec Nymburk se pak v uznání mimořádného významu tělesné výchovy této výhradně podrobila a nymburské jednotě Sokol pozemek pronajala na dobu 40 let. 

Na základě předběžných projektů ing. J. Bartovského, stavebního správce úpravy Labe v Nymburce, a arch. E. Prucknera vyslalo ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy svého experta, inspektora tělesné výchovy Augustina Očenáška, který se ve svém posudku o zřízení letního cvičiště velmi příznivě vyjádřil. Tuto myšlenku označil jako ideální sloučení všech podmínek – slunce, vody, lesa a luk – které žádá moderní tělovýchova a které umožňují vytvořit na Remanenci vzorné cvičiště s letní tělocvičnou. Jako vysoce pozitivní důvody k jeho vybudování právě v této poloze zdůrazňoval především mírné polabské podnebí se zvláštním klidem kraje, umocněným labským tokem, kde přítomnost staré labské zátoky s přirozeně filtrovanou spodní vodou obtékající městské sady se zbytky původních lužních porostů a s bohatými dendrologickými zvláštnostmi vytváří ideální prostředí k realizaci tělovýchovných záměrů. Především zdravotní hledisko totiž vedlo po I. světové válce k tomu, aby se i v tělovýchově začaly uplatňovat nové názory na užší sepětí tělesné výchovy s přírodou. Heslo „Pohyb, slunce, vzduch a voda", které A. Očenášek razil, se tehdy stalo ukazatelem nových cest československé tělovýchovy. 

Tím byl dán základ k vybudování cvičiště, jež by – podle návrhu Očenáškova – reprezentovalo veškeré obory tělesné výchovy včetně zimních a vodních sportů, tj. atletické dráhy s ochozy, nářadiště, cvičiště pro prostná cvičení, dále zařízení pro atletické cvičení a závodění, dvojskočiště pro všechny druhy skoku, vržiště pro disk, oštěp a kouli. Součástí cvičiště byla dále plovárna s vorem pro vodní tělocvik a pro spouštění veslařských lodí na vodu (v zimě pak kluziště), pískoviště pro slunění, říční a pískové lázně. Dominantou celku byla letní tělocvična s loděnicí podle návrhu ing. J. Bartovského a arch. Roita. Z úsporných důvodů k její stavbě vhodně posloužil přemístěný a stavebně upravený dřevěný barák ze zajateckého tábora v I. světové válce v Havlíčkově Brodě. Ten byl vybaven tělocvičným sálem včetně zařízení, šatnami, čítárnou a sborovnou, loděnicí, bytem pro sokolníka, verandou se schodovitou tribunou a terasou. Cvičiště bylo vybaveno, kromě nářadí běžných typů, speciálním nářadím podle návrhu ing. Ant. Kroupy, které bylo nutno pro toto cvičiště zkonstruovat vzhledem k požadavkům nových tělovýchovných metod. Celek doplňovalo sadové členské hřiště, dětské hřiště a tenisové kurty. Celé dílo bylo vybudováno během necelých 18 měsíců a dne 19. 6. 1922 zpřístupněno veřejnosti.

Protože mezi členy Sokola byla celá řada velmi zručných řemeslníků a ochotně k vybudování přispěly i další sokolské ruce bez jakýchkoliv nároků na odměnu, bylo docíleno značných finančních úspor na celé stavbě, která představovala ve své době jedinečné a opravdu vzorové středisko tělesné výchovy a sportu, jež mohlo být příkladem vpravdě sokolské obětavosti.

Kromě řady dnes už většinou neznámých sokolů, kteří se o stavbu cvičiště a letní sokolovny zasloužili, je třeba vzpomenout především zásluh inspektora Augustina Očenáška, vynikajícího tělovýchovného a sportovního pracovníka a propagátora Hébertovy tělovýchovné metody, jehož jméno je velmi úzce spjato se vznikem Remanence a letní sokolovny a se státními tělovýchovnými kurzy pro učitele a cvičitele dobrovolných sportovních organizací, které zde ve 20. a 30. letech řídil. Augustin Očenášek při použití svých tělovýchovných metod v Nymburce zdůrazňoval zejména tzv. francouzskou školu, která představovala výběr nejlepších tělovýchovných metod německých, anglických a švédských z konce 18. stol., obohacených na vědeckém základě o nové směry, a zcela ve filozofickém duchu Tyršově zdokonaloval a tyto nové tělovýchovné směry rozvíjel. Jim přizpůsobil i koncepci celého cvičiště a nově konstruovaná nářadí. Na jeho popud bylo vybudováno hřiště s atletickou dráhou (sice netypicky 384 m dlouhou, ale s možností běhu na 200 m bez zatáčky) a gymnastickou konstrukcí (hrazda, kruhy, svislá a šikmá šplhadla). 

Kromě toho zde vznikly tenisové kurty a hřiště na košíkovou a odbíjenou. Již na začátku 30. let (dříve ženy, pak i muži) hrála zde svá basketbalová a volejbalová utkání družstva herního odboru nymburského Sokola. Basketbalisté byli třikrát i přeborníky ČOS, dorostenečtí volejbalisté přeborníky Čech ve sportovních soutěžích v rámci IX. sletu. Sláva nymburské Remanence vyvrcholila v r. 1948, kdy zde bylo uspořádáno závěrečné soustředění olympijského gymnastického družstva žen (Honsová, Misáková, Růžičková, Srncová, Müllerová, Veřmiřovská, Šilhánová, Kovářová) před OH v Londýně. Kladné výsledky Očenáškovy práce měly tak široký ohlas, že se v době jeho působení stal Nymburk: "střediskem, odkud vycházeli instruktoři sportu, ať to bylo pro lehkou atletiku, plování, kanoistiku, veslování, míčové hry nebo rytmiku. Házená, košíková, odbíjená a 'pasák' vděčí svému rozšíření jen nymburským kursům. Odborníci ze zahraničí seznamovali posluchače s novými způsoby nácviku sportů a s tím, co se dělá v tělesné výchově ve světě. Český svaz fotbalový pořádal tam své kursy pro vedoucí dorostu. Z Nymburka odcházeli nadšení propagátoři, kteří v klubech, v tělocvičných jednotách a na školách šířili nové poznatky tělovýchovné získané v kursech" (Marek, 1941). Sám Očenášek o tom v r. 1941 svědčí: "Do Nymburka byly přeneseny ústřední kursy tělovýchovné, pořádané ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy s ministerstvem školství a národní osvěty. Vedle toho tu byly pořádány po 5 let kursy pro vedoucí fotbalového dorostu, pořádané fotbalovým svazem. Za 16 let prošlo těmito kursy přes 6.000 účastníků. Od r. 1939 byly kursy přeneseny do tělovýchovného tábora, vybudovaného v třeboňské oblasti... Nymburk se svými tělovýchovnými kursy měl větší jméno po vlastech českých, než sami Nymburští tušili. Slovo Nymburk znamenalo v tělesné výchově heslo pro novodobé tělovýchovné snahy a roztroušení cvičitelé a profesoři po vlastech českých jsou hrdi na to, že prošli Nymburkem". K tomu jen dodejme, že i řada Nymburáků, kteří sportovně vyrostli v blahodárném působení letní sokolovny na nymburské Remanenci, se stala důstojnými reprezentanty nymburského sokolství na celostátních soutěžích.

V roce 2006 prošla rekonstrukcí a nyní je opět v provozu.

Zdroj informací, literatura

https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/sokolovna20080610.html

brožura 125 let Sokola Nymburk 1868-1993 

Mapa

Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.

Komentáře

    Zatím nebyly přidány žádné komentáře.


Přidat komentář

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.