Prapor T. J. Sokol Liberec 1 – Jednotový (původní)
| Typ stavby: | Sokolské prapory |
|---|---|
| Kraj: | Liberecký |
| Župa: | župa Ještědská |
| Okres: | Liberec |
| Stav objektu: | neexistuje |
| Datace: | 6. 5. 1894 – cca 1926 |
| Vložil: | MiroslavBrozek |
Popis objektu
První prapor T. J. Sokol Liberec 1
Jan Durych 1936
Z našeho archivu je možno zjistiti, že ještě dříve, než jednota měla potvrzeny stanovy, mluvilo a jednalo se o pořízení praporu. Mezi „Cvičící omladinou“ jistě byli radikální členové, kteří i viditelně chtěli ukázati protivníkům svůj odboj a vzdor. Všechny německé spolky chodily pod okázale honosnými prapory. Byla tedy i u českých lidí touha míti vlastní svou spolkovou zástavu. Byli mezi nimi však i mužové jiného mínění. V dopise ze dne 18. srpna1886 píše bratr J. Mendík z Vítkovic u Moravské Ostravy „drahým bratřím a přátelům“ mezi jiným i tato jadrná a pro něj příznačná slova:
„Volte jenom 6 členů výboru a žádné praporečníky. Vůbec prapor bych Vám nedoporučoval. Ku cvičení není jenom snad k vůli praporečníkům a kupovali byste ho jenom kvůli asi třem výletům neb slavnostem v roce, kterých byste se jinde zúčastnili. A kde byste ho světili? V Liberci snad? Možná, že by Vám súsedé Němci dali k tomu pomazání. (Zde bratr Mendík činí narážku na kravály Němců při svěcení matiční školy v roce1884 – zůstali mu asi v paměti.) Ostatní jednoty Vám to odpustí. Osobní choutky podřiďte všeobecnému dobru, neb možno předvídati, že by Vám prapor dělal obtíže při povolování stanov.“
Bratr Mendík, nedávno zesnulý v Jičíně, byl skvělý sokol. Celé své jmění rozdal rodnému městu a Sokolu. I na liberecký Sokol pamatoval. Byl nepřítel vší okázalosti. Na tehdejší dobu vzdělaný živnostník. Jeho dopisy zasílané druhům do Liberce z Vítkovic – byl tam v železárnách – jsou plny připomínek, rad a pobízení k intenzivní práci sokolské. Jsou ale také i plny krásných a bystrých postřehů ze života všedního, kreslící i člověka Mendíka ušlechtile.
On netoužil po praporu. Jemu největší radost způsobilo, když naši někde vzorně cvičili. Pro něho jedinou ozdobou byl vykonaný kus práce. Ovšem vzorné, důkladné a dokonalé. Tak jej poznáváme z jeho dopisů i životních činů.
Však touha libereckých po vlastním praporu byla o valné hromadě dne 20. prosince 1886, která byla ustavující, ještě příliš živá, a tak bratr Nedbal vyzývá přítomné ke sbírce na pořízení praporu. Sám, také hned dává celé tři zlaté. Sešlo se ten večer na prapor 11 zlatých a 44 krejcary. Pak nastává klid. Snad nastalo uklidnění proto, že bratři první čas smířili se se stanovami, podle kterých nesměli míti kroj ani prapor. V roce 1893 byly však potvrzeny stanovy, ve kterých článek 29. uvádí již:
„Jednota užívá stejnokroje podle vzoru Sokola Pražského a má též svůj prapor a hudbu, jichž při veřejných vystoupeních užívá.“
Osm roků klidu a mlčení o praporu ukazuje se klidem vynuceným, neboť již v roce 1894 jest v jednatelské zprávě sdělení pro valnou hromadu, že několik vlasteneckých dam pořídí jednotě prapor, který bude 6. května při veřejném cvičení jednoty slavnostně odevzdán. A zpráva se splnila. Správní výbor dává příkaz bratru Jeřábkovi, aby ustavil zábavní výbor. Cvičitelský sbor schází se s kroužkem dam, aby všechny podrobnosti slavnosti tak významné se projednaly a připravily.
6. května 1894 byl prapor slavnostně jednotě odevzdán. Prapor darovali Sokolu české ženy a dívky liberecké. Podnět vyšel asi od cvičitelského sboru jednoty, neboť koncem roku 1893 sehrál cvičitelský sbor divadlo a provedl akademii. Čisté výnosy byly připojeny k penězům na pořízení praporu. Byl tedy činným v této snaze.
Prapor na tehdejší dobu je výtvarnicky opravdu vkusný. Na straně bílé je technicky bezvadně vyšit letící pták sokol. V rozích lipové ratolesti. Pod sokolem alšovským písmem vyšito heslo: „Tužme se!“. Druhá strana praporu jest červená. V kruhu ušlechtilým písmem, prostým vší banálnosti, je nápis „Tělocvičná jednota Sokol v Liberci“. Uprostřed jednoduchou, ale výraznou linkou kreslený český lev. V rozích opět Lipové ratolesti. Rozvržení písma i kázeň umělecká při umístění kreseb dokazují a dávají tušiti, že tvůrcem návrhu na prapor byl jistě, ne-li některý z tehdejších pražských umělců – aspoň řádně a odborně školený kreslíř. Prapor byl zhotoven firmou Jana Trenkwalda v Praze. Bohužel schází nám v archivu přesné záznamy o podrobnostech. Nevíme kolik prapor stál, kdo byl jeho navrhovatelem. Neznáme ani jména všech dam zúčastněných na tomto ušlechtilém daru jednotě. Víme jen určitě, že matkou praporu byla choť starosty Jana Šamánková a její zástupkyně Bety Schützová (odstěhovala se do Ameriky a jejímuž ještě později posílal jednotě pozdravy dolary podtržené). Kmotrami praporu byly Anna Mettalová, choť obchodníka se suknem, dnešního našeho nejstaršího člena a Marie Šulcová, choť známého majitele strojnické dílny v Liberci. Při slavnosti bylo ale též osm družiček. Jejich monogramy jsou v rozích praporu vyšity. Takže jména těchto nemůžeme přesně zjistiti. Víme jen, že mezi nimi byly Žofie Švedlerová (provdaná Vaňurová), Emma Šulcová (provdaná Mrázová), A. Imlaufová (t. č. České Budějovice) a Henčlová. Snad tento článek dá podnět všem, ještě dnes žijícím a rozprchlým do neznámých nám krajů, aby napsali, co v paměti jim z těchto dob zůstalo. Těžiště práce se zhotovením praporu bylo mimo Sokol, a proto si vysvětlujeme toto prázdné okénko v našem, jinak tak obsáhlém archivu.
Slavnost rozvinutí praporu byla jistě jednou z největších událostí české menšiny liberecké. Však byla vykonána s okázalostí tehdejších zvyklostí ceremonielu. O 10. hodině dopolední bylo začato se svážením kmoter a družiček. Neobešlo se to bez výtržností, neboť družičky přepásané širokou trikolorou byly vezeny i přes náměstí, kde buršáci mívali své korso. A trikolora tenkráte dovedla vnésti „život“ do ulic. Po přivezení družiček a kmoter jelo se pro matku praporu. Zastupovala ji B. Schützová. Když vše bylo shromážděno, promluvila za družičky slečna A. Imlaufová, pak po řeči paní Schützové převzal prapor s díkem místostarosta jednoty bratr Komárek. Byly také zatlučeny hřeby. Bližší zprávy o těchto nemáme. Poté vykonal slib praporečník bratr Antoš. Slavnostním řečníkem byl bratr dr. Josef Scheiner, jednatel ČOS, který promluvil o významu praporu. Z jeho přítomnosti v Liberci jest patrno, že i ústředí přikládalo velký význam a důležitost radostné slavnosti jednoty. Slavnosti zúčastnili se i jednoty sokolské z okolí, ba i míst vzdálených. Přítomni byli zástupci jednot: Český Dub, Držkov, Hamry, Huntířov, Jičín, Nová Paka, Mnichovo Hradiště, Jaroměř, Mladá Boleslav, Praha, Vinohrady, Žižkov, Břevnov. Zdravice došly od bratra doktora Podlipného, od jednoty sokolské Vídeň, Střešovice, Jilemnice, Nový Bydžov, Velvary, Duchcov, Vyšehrad. Pozdrav poslali bratři: starosta doktor Šamánek, který dlel ve Vídni na říšské radě, Weigelt z Vinohrad, Janďourek z Lomnice nad Popelkou, Viewegh z Turnova, Marek z Jablonce nad Jizerou, Kunrát z Plzně a Epstein – Týnecký.
Po slavnost, která vyvrcholila odpoledním veřejným cvičením, byl prapor uschován u bratra starosty. Ozvěna této jistě radostné slavnosti ozývá se i v jednatelské zprávě roku 1895, kde bratr Císař vzpomíná té chvíle, „kdy nad hlavami našimi po prvé zašelestil vlastní náš prapor“.
Nyní však nastaly teprve trampoty. Poněvadž na praporu byl vyšit český lev, podobný lvu ze zemského znaku království českého, muselo tedy býti o povolení k veřejnému používání praporu žádáno. Poslala se petice do kabinetní kanceláře 5. března 1895. Úřady asi přiliž nepospíchaly s vyřízením, neboť ve schůzi únorové roku 1896 – tedy skoro za rok, hlásí bratr starosta Šamánek, že žádost leží v ministerstvu vnitra a že při nejbližším pobytu na říšské radě postará se o urychlení jejího vyřízení. Až zase 11. května 1896 projednávalo se došlé vyřízení ministerstva vnitra, které prapor nepovolilo. Liberecký magistrát podával vyrozumění o tom v jazyku německém a toto porušení jazykových práv mělo vzápětí rozhodný a energický protest, podaný na místodržitelství starostou dr. Václavem Šamánkem. Jest ukázkou nebojácnosti a důsledné obrany práv jazykových i za tak těžkých okolností, v jakých Sokol žil. Zněl:
„Veleslavné c. k. místodržitelství v Praze! Vrátiv se z říšské rady přesvědčil jsem se, že veleslavné c. k. místodržitelství proti sterým (mnohým) stížnostem našich českých spolků nedovedlo § 19 ř. z. a ani ministerské nařízení ze dne 19. dubna 1880 u zdejšího magistrátu v platnost uvésti. Vraceje přiložený dopis ze dne 22. dubna 1896, č. 10197 žádám slušně, by byl mi dodán v jazyku českém, an jednací řeč spolku našeho je česká.
V Liberci 16. února 1896. Václav Šamánek, starosta.“
Současně byl žádán i bratr dr. Scheiner o sestavení nové žádosti o povolení praporu a firma J. Trenkwald v Praze o zhotovení náčrtu praporu, který měl býti k nové žádosti přiložen, poněvadž asi výbor dodatečně zjistil, že lev na praporu není vlastně oficiálním zemským znakem. Což potvrzuje i výrobce praporu. Tak roku 1898 putuje nová žádost do kabinetní kanceláře. V jednatelské zprávě z roku 1899 čteme, že užívání praporu při veřejném vystupování bylo opět odepřeno.
Trpělivost členů jednoty byla však už u konce. To stálé bojování o právo, které jednotě vlastně zaručovaly opravené a potvrzené stanovy, o kterých zmiňujeme se na počátku naší stati, již členstvo bouřilo. Cvičitelský sbor, v němž byli soustředěni mladší a průbojnější členové jednoty, usnesl se roku 1900, aby jednota bez ohledu na zákaz, prapor na župní slet vzala s sebou. Správní výbor nechtěl však asi vydati jednotu nepříjemnému stíhání a dáti úřadům, které beztak hlídaly každý krok jednoty a vedly patrnost všeho členstva, (na magistrát musely se předkládati i prezenční listiny valných a členských schůzí), příčinu k znemožnění činnosti sokolské. Radí se proto před rozhodnutím s libereckým právníkem dr. Hliňákem. Píše se do Prahy ČOS o radu. Roku 1901 v dubnu přichází zpráva od bratra dr. Scheinera, že k praporu jednoty, nebude-li tam zemský znak, není potřebí zvláštního povolení.
Chceme-li býti ve zkoumání skutečnosti nestrannými, jednota asi sama částečně dala zbraň do rukou úřadům proti sobě. Snad z opomenutí, snad z přehlédnutí, netušíc, co z toho vznikne. Uvedla totiž ve své první žádosti prosbu, aby na praporu směl býti vyšit zemský znak se lvem. Tohoto označení houževnatě se úřady držely i potom, když jim bylo sdělováno i dotazováno, že lev na praporu není oficiálním znakem zemským. V této tvrdošíjnosti odmítavého stanoviska byla určitě již zúmyslnost rakouské byrokracie.
Proto, nechtěla-li jednota, aby prapor byl jen ozdobou bytu starostova, musela věc sporu skončiti. Tím spíše, že blížil se IV. slet v Praze. Nechala tedy nákladem 17 zlatých a 15 krejcarů výšivku lva zakrýti sokolským monogramem, a tak opírajíc se o radu bratra dr. Scheinera, byl prapor poprvé nesen v Praze o IV. Sletu. Byla to pro liberecký Sokol velká radost, že konečně prapor po šesti letech, sice přizpůsobený úřednímu nařízení, mohl býti veřejně používán – bez obav, že úřady budou i nadále moci se vymlouvati na nedovolené užití zemského znaku.
Však také místodržitelství, které dostalo ohlášení o změně praporu, povolilo 8. července 1901 přípisem jeho užívání. Bylo to však povolení stejně pro Liberec a jeho okres jen ideálního významu. Úřady nedovolily do převratu korporativně Sokolu ve městě ani na půdě okresu vystoupiti. V nařízeních nikdy nescházela připomínka, že „prapor musí býti zahalen“, ať už to česky sdělovalo hejtmanství, nebo po německu magistrát.
Do převratu 1918 nosil se prapor se lvem zakrytým. Teprve převrat sňal z něho roušku a ukázal jej očím veřejnosti v původní podobě z roku 1894.
Když v roce 1926 při oslavách 40letého trvání rozhalovala jednota prapor nový, přenesena byla hlavice žerdě ze starého praporu na prapor nový. Mělo tím býti symbolicky vyzdviženo, že v jednotě žije nejen starý, vítězící duch, ale i vážnost a úcta k praporu, který vlál nad hlavami prvních průkopníků sokolské myšlenky, a jejich ideálů zde, nedaleko mezníků dnešní republiky. Byli to věrní a čestní Čechové. Stopy jejich činů nalezne vidoucí ještě všude dnes. A náš první prapor? Je s porozuměním a pietně uložen ve skleněné skříni jako jedna z nejdražších památek archivních. Spolu se svou historií, nechťvypráví příštím o minulosti…
Zdroj informací, literatura
Ročenka 50 let Sokola v Liberci 1886 – 1936
Mapa
Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.
Komentáře
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Přidat komentář
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.
