| Typ stavby: | Sokolovny |
|---|---|
| Kraj: | Hlavní město Praha |
| Župa: | župa Podbělohorská |
| Okres: | Hlavní město Praha |
| Stav objektu: | existuje |
| Datace: | Slavnostní výkop byl proveden dne 24.8.1905. Slavnostnímu otevření nové sokolovny dochází již 9.9.1906. |
| Vložil: | PRAHAVII |
Stavitel Josef Vaňha, stavební dozor vykonával V. Knakal.
Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.
O zajímavých začátcích činnosti místní jednoty a výstavbě své sokolovny píší letenští (holešovičtí) bratři na svých stránkách http://www.sokol-p7.wz.cz/ následovně: Bezprostředním impulsem k založení tělocvičné jednoty SOKOL v obci Holešovice-Bubny r. 1884, krátce před připojením k hl. m. Praze, byla činnost sokolů z blízkého Karlína. Když karlínští sokolové, v krojích s červenou košilí, pod praporem a za zpěvu, procházeli Holešovicemi při výletu do Tróje, budili velkou pozornost holešovických mladíků; nebylo možno zůstat pozadu. O nápadu založit tělocvičnou jednotu se mezi mužskou mládeží živě rokovalo v holešovických hostincích, počet zájemců stále rostl. Sbíraly se poznatky z činnosti již existujících sokolských jednot, sbíraly se též peníze na zakoupení nejnutnějšího nářadí a náčiní a již za tři měsíce (přesně 24.8.1884) se v hostinci „U Zeleného stromu“ sešlo 70 členů na ustavující valné hromadě. Začátky nebyly lehké; cvičilo se třikrát týdně v dnes již neexistujícím hostinci U ZELENÉHO STROMU, pořádaly se výlety do pražského okolí. Nářadí, nezbytné kroje a prapory si sokolové pořizovali na vlastní náklady, případně i z peněžitých darů sympatizujících občanů. Stav pokladny mladé jednoty vylepšovaly i zábavy a kulturní akce sokoly pořádané a ostatní veřejností hojně navštěvované. Mimořádné oblibě se těšily ŠIBŘINKY (veselá taneční zábava v maskách); jejich pořádání se stalo tradicí. Koncem prvního roku měla jednota již 176 členů, z toho 113 cvičících mužů ve věku 18-35 let a 63 členů přispívajících, vesměs řemeslníků a živnostníků. Veškeré práce související s činností jednoty vykonávali sokolové sami, dobrovolně a bez honoráře. V prvních letech se na odpovědných místech starosty, jednatele a pokladníka vystřídalo několik činovníků. Velký rozkvět jednoty nastal pod vedením Jana Sýkory, jenž byl zvolen starostou r. 1891. Jednota byla začleněna do Podbělohorské župy, jež sdružovala sokolské jednoty na levém břehu Vltavy a sahala až na Kladensko a Rakovnicko. Přes odpor rakouské zemské školní rady rozmnožilo řady cvičenců i žactvo a v r. 1899 přibyly první ženy a tak počet cvičících stále rostl navzdory tomu, že jednota každoročně odváděla monarchii daň v podobě branců. Sály U zeleného stromu a Na Zátorách zvyšujícímu se počtu cvičících nestačily a bylo třeba uvažovat o vlastní budově. Z peněz, jež za dobu své činnosti nastřádala, zakoupila jednota pozemek vedle školy a opatrovny za zdí holešovického hřbitova. O několik let později, ve výroční den založení jednoty, byl proveden slavnostní výkop na místě, určeném pro stavbu sokolovny. Stavba byla provedena stavitelem Josefem Vaňhou podle projektu stavitele Hodka nákladem 160.000 rakouských korun a trvala 24 měsíce. Slavnostní otevření se uskutečnilo 9. září 1906. Vlastní budova byla pýchou holešovických sokolů; kromě tělocvičny, nářaďovny, šatny, jednací místnosti a slavnostního sálu, byly v ní i hostinec a byty správce a hostinského. Osvětlení bylo elektrické, ale ještě se topilo v kamnech na uhlí a hygienické příslušenství představovaly suché záchody. Obě průčelí zdobily fresky s národní tématikou, sokoli na atice a na střeše nepřipouštěli pochybnost o účelu budovy. Brzy po otevření budovy se přihlásila o slovo studánka pod základy, která dala jméno ulici U Studánky; spodní voda prorazila do sklepa a způsobila mnohé komplikace, ale v sálech se vesele cvičilo, a počet cvičících vzrůstal.V r. 1912 čítala členská základna 710 mužů a 140 žen, kromě toho cvičilo 400 žáků a žákyň. Cvičilo se na nářadí, s náčiním i bez něj, pěstovala se lehká i těžká atletika, šerm a střelba. Věhlas získal i početný pěvecký soubor. Slibný rozvoj však zastavila 1. světová válka, řada sokolů byla odvedena na frontu. Starosta Sýkora se této pohromy nedožil, zemřel v r.1907. Jména těch, kteří ve válce padli, jsou vyryta do pamětní desky ve vstupní hale sokolovny.
PavelMichalec | 10. 06. 2020 15:35:08Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.
