| Typ stavby: | Sokolovny |
|---|---|
| Kraj: | Olomoucký |
| Župa: | župa Severomoravská-Kratochvilova |
| Okres: | Šumperk |
| Stav objektu: | existuje |
| Autor objektu: | přepracování původního projektu a realizace: stavitel Brázda ze Zábřehu |
| Datace: | 1902–1904 |
| Vložil: | PavelMichalec |
V neděli 19. září 1897 odpoledne se sešlo 19 občanů, z nichž jeden byl ze Šumperka, ostatní z Bludova, a založili Tělovýchovnou jednotu Sokol v Bludově. Místnost pro potřeby spolku si pronajali naproti dnešní sokolovně (tehdy ještě nestála) u řezníka a hostinského Entra, později Sourala za 20 zl. ročně (do r. 1945 Rekův hostinec, na místě dnešního obchodního domu). Žárlivost hostinského, že se ve spolkové místnosti málo pije, kdežto na Nové se pořádají divadla a zábavy, ze kterých má hostinský Šimůnek větší zisk, byla živena odpůrci tohoto nově vzniklého spolku.
Přestože stav pokladny jednoty činil 2. dubna 1902 pouze 66 korun 21 haléřů, započalo se stavbou sokolovny – údajně proto, že členů, dorostenců i žen přibývalo. Do Sokola chtělo vstoupit i žactvo, neboť sokolští rodičové uznali, že je sokolští vůdcové dobře vedou. V tajnosti byla od Jana Ploda zakoupena část jeho zahrady u Krčmy, a sice čtvereční sáh za 2 koruny 60 haléřů (1 čtvereční sáh = 3,6 m2). Peníze půjčil R. Kordas ze svého sirotčího podílu po otci. Po roce mu byly vráceny. Pro stavbu sokolovny se ustavilo stavební družstvo, které s R. Kordasem v čele začalo připravovat stavbu. Pozemek byl již koupen, župní starosta Sokola stavitel Douša z Litovle (pozdější spolupodílník na Kordasově vápence a mimo jiné autor projektu bludovské měšťanky v roce 1907) zdarma vypracoval projekt na sokolovnu. Na stavbu bylo 28. května 1902 po jednání na místě samém vydáno stavební povolení. Budova měla vypadat takto: jednopatrová čelní strana tělocvičny se v přízemí měla skládat z chodby, na levé straně z čítárny, na pravé straně z výborovny, síně a předsíně, pak schodiště vedoucí do prvního patra. V prvním patře čelní budovy se měla nalézat chodba, pokladny, úřadovna a galerie vedoucí do sálu. Za čelní stranou směrem k zahradě souseda pana Juřiny se měl nalézat přední sál a za ním předsíň, šatna a umývárna.
Projekt byl jako nákladný výborem Sokola odmítnut. Proto bylo 25. srpna 1902 vydáno nové povolení ke stavbě a to z důvodu změny původního nákresu. Změna byla v tom, že odpadlo z průčelní budovy první patro a čelní strana obsahovala pouze chodbu a dvě místnosti. Nad nimi se nalézala galerie vedoucí do sálu. Za čelní stavbou byl sál a za ním oblékárny. Vše ostatní zůstalo nezměněno. Projekt podle nového Kordasova zadání přepracoval stavitel Brázda ze Zábřehu, kterému byla stavba za dohodnutou cenu 13 000 korun rakouské měny 17. 8. 1902 zadána. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že členové obstarají přes zimu kámen, cihly (1000 kusů za 22 korun), písek (za 1 korunu 60 haléřů/m3) a vápno a na jaře 1903 že se započne se stavbou. Základní kámen ke stavbě byl položen v tichosti „nejužší rodinou sokolskou“. Krátký spisek a několik v té době platných penízků je uloženo v lahvi v prohlubni pískovcového hranolu v základech budovy. Stavitel se z důvodu mírného svahu, na kterém se stavělo, zmýlil v odhadu množství kamene do základů. Aby nebyla stavba přerušena, vypomohl starosta obce i Sokola – Kordasův tchán – Jan Jáně, když dovolil rozebrat zděný kamenný plot své zahrady. Ten byl zděn jen na hlínu, takže jej sokolové rychle rozebrali a kámen dodali na stavbu.
Nejzávažnější nepříjemností stavby bylo, že při omítání stropu již postavené a zastřešené budovy, zhroutila se střešní konstrukce a strop a severní zeď se porušily. Mohla za to nezkušenost stavitele. Spor skončil až u soudu. Tři znalci (jeden znalec dodavatelův – Valinzach, za Sokoly stavitel Rys a nad nimi neutrální stavitel architekt Starý z Olomouce) na několika jednáních posuzovali nejen míru zavinění, ale hlavně hledali řešení konstrukce krovu nad tak širokou stavbou. Spor byl vyřešen a rozhodnut ve prospěch Sokola. Střecha se musela sundat a byla zhotovena nová konstrukce dle návrhu architekta Starého, která přenášela tlak kolmo dolů a nikoli do stran, jako střecha původní. Předtím ovšem byla zhotovena druhá nová střecha, která se však také „poroučela“ a byla snaha ji různými vzpěrami podepřít. Jakoby dílu nebylo požehnáno.
Stavba byla dokončena po téměř dvou a půl letech – kolaudace proběhla 5. října 1904 a až 10. prosince 1904 udělilo představenstvo obce (dnešní obecní rada) povolení k používání novostavby (a to byl starosta obce zároveň starostou Sokola). Stavitel se vyjádřil, že přes všechny mrzutosti na předávaném díle neměl veliké ztráty. Sokolovna byla slavnostně odevzdána svému účelu za účasti členů Župy severomoravské, a při té příležitosti bylo uspořádáno veřejné cvičení, jehož výtěžek pomohl uhradit nejtíživější dluhy. Tato slavnost se konala 12. června 1905.
Za války bylo jmění jednoty zabaveno, sokolovna se vším inventářem (tělocvičné nářadí, nábytek, kulisy a knihovna) byla likvidačním orgánem převedena se všemi právy a povinnostmi (dluhy ještě nezaplacené stavby) do vlastnictví obce Bludov za 2,7 RM složené v hotovosti. Sokolovna byla používána místními školami jako školní tělocvična a kromě toho se zde čas od času konaly informační schůze pro české obyvatelstvo. Za starosty Antona Winklera (od října 1939 do 11. srpna 1941) byla důkladně opravena.
Ačkoliv se po revoluci dostalo sokolovně potřebné rekonstrukce, na předválečnou činnost v obci již navázáno nebylo.
https://www.krasnecesko.cz/lokality/30252-sokolovna-bludov-sokolovna.html
https://www.czecot.cz/sport/15984_sokolovna-bludov
https://www.bludov.cz/Webove-stranky/Mapa-stranek/Telovychovna-jednota-Sokol-v-Bludove.html
Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.
