Sokolovna Litovel
| Typ stavby: | Sokolovny |
|---|---|
| Kraj: | Olomoucký |
| Župa: | župa Olomoucká-Smrčkova |
| Okres: | Olomouc |
| Stav objektu: | existuje |
| Autor objektu: | arch. Josef Dovrtěl |
| Datace: | 1934-1935 |
| Vložil: | PavelMichalec |
Popis objektu
Hned po prodeji staré budovy sokolovny vytvořil Sokol Litovel stavební fond, který byl činný od roku 1920. V této době probíhaly aktivní přípravné práce pro stavbu nové litovelské sokolovny. V následujících letech ale začalo docházet k různým změnám a zpožďování projektu. V roce 1924 si Sokol Litovel připomínal 50 let od svého vzniku a tehdy byl, v rámci oslav, slavnostně poklepán základní kámen stavby. Další tři roky se ale nic nedělo. V roce 1927 je dokonce stavebnímu odboru jednoty uloženo najít vhodnější místo pro stavbu, protože stávající pozemek se nacházel v záplavovém území. Následující rok byl sice nakoupen první stavební materiál, poté ale opět činnost kolem stavby utichá. Na vině byla patrně hospodářská krize.
V roce 1932 se přikročilo "alespoň" k výstavbě stadionu, který měl podle původních návrhů vyrůst za novou sokolovnou. Pro členy jednoty byla zavedena pracovní povinnost minimálně na 60 hodin. O rok později bylo venkovní cvičiště otevřeno. Dodnes se dochovala charakteristická tribuna s věží pro předcvičovatele podle návrhu architekta Aloise Dryáka. Tribunu nechal na vlastní náklady zbudovat člen litovelského Sokola a zdejší významný podnikatel Stanislav Smékal.
Architekt Dryák, mimo jiné autor pražského Strahovského stadionu, vypracoval rovněž původní návrh nové litovelské sokolovny. Dryákův návrh v klasicistním stylu byl však značně nákladný, odhadem by se stavba vyšplhala na 1 500 000 Kč. Proto měl být projekt přepracován. Dne 6. června 1932 ale Alois Dryák zemřel. Nový návrh poté vypracoval brněnský architekt Josef Dovrtěl. Dle jeho návrhu byla budova sokolovny vystavěna ve funkcionalistickém stylu, s využitím ohýbaného trubkového zábradlí, s prostornými sloupovými okny a dynamickou, víceúčelovou střechou. Dovrtělův návrh byl schválen městem 16. května 1934, stavba pak probíhala do jara 1935 a provedla ji prostějovská firma Hrbata a Smékal. Celkové náklady se nakonec vyšplhaly na 901 931,84 Kč.
Slavnostní otevření nové sokolovny proběhlo ve dnech 8. až 10. června 1935 (samotný obřad otevření a předání do úžívání proběhl 9. června). Jednalo se o velkolepou akci, jednu z posledních velkých národních manifestací v Litovli před druhou světovou válkou. Po okupaci ze strany Hitlerovského Německa se Sokol Litovel začal podílet na humanitární pomoci českým uprchlíkům z pohraničí. Místnost výborovny v sokolovně byla dána k dispozici kanceláři pro uprchlíky, kuchyň a spodní místnost si začal pronajímat úřad okresní péče o mládež. Od konce března 1939 do konce roku byla sokolovna třikrát obsazena německou policií nebo protektorátním četnictvem, prozatím šlo ale vždy o krátkodobé zastavení činnosti jednoty. V průběhu války pak v sokolovně fungovala první školní jídelna. Po osvobození byla sokolovna hned k užívání, bylo ovšem jasné, že se bude muset opravit. Do roku 1948 byla nově natřena střecha, na terase byla zřízena rozhlasová kabina, došlo k obnově lázní.
Po sametové revoluci byl Sokol v Litovli obnoven 20. června 1991. Situace byla však komplikovaná, a to zejména kvůli navrácení majetku. Sokolovna byla totiž v držení TJ Tatran, který se jí nechtěl jednoduše vzdát. Následovaly soudní spory, k dohodě došlo až v říjnu 1997. Sokolovna nebyla v dobrém stavu, špatně na tom bylo jeviště a zázemí divadla, místy byla poničená podlaha. Na tomto stavu se neblaze podepsaly také povodně roku 1997. Svépomocí členové Sokola opravili jeviště, další opravy se táhly dlouhá léta.
V roce 2011 byla budova sokolovny odprodána městu Litovel, které na vlastní náklady provedlo tolik potřebné opravy, na které jednota neměla dostatek finančních prostředků. Sokol Litovel je od té doby v budově v nájmu. V této době byla provedena rozsáhlá rekonstrukce oken a sociálního zařízení.
Popis sokolovny:
Jedná se o ukázkový příklad čisté funcionalistické architektury. V roce 1935 bylo rozložení místnostní třípodlažní novostavby následující: v podzemní části se nacházela spolková místnost, šatny cvičenců a cvičitelského sboru, toalety, kuchyňka, hromadný východ na venkovní cvičiště, prádelna, kotelna se skladem paliva, sklepy, umývárny a sprchy. V přízemí byl byt sokolníka, pokladna, výčep, vestibul, hlavní tělocvičný sál o rozměrech 18 x 11,6 metrů a vysoký 7,5 metru, přísálí o rozměrech 18 x 4,5 metrů a jeviště s šatnou. V patře se nacházela výborovna, balkon, místnost sokolského archivu a terasa. Součástí sokolovny byly veřejné lázně se saunou – přiléhaly na jihu k suterénu. Lázně byly tvořeny pokladnou s čekárnou, čtyřmi částečně oddělenými vanovými lázněmi, sprchami a horkovzdušnou saunou.
Zdroj informací, literatura
ZAJÍČEK, Petr. Sokol Litovel: historie a současnost. 1. vydání. Litovel: publikace byla vydána T. J. Sokol Litovel, 2018. 211 stran. ISBN 978-80-905281-5-4.
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2012/cislo-10/sokolovna-litovli.html
článek V. Jurášová, J. Potůček: Sokolovna v Litovli
Wikipedie (internetová encyklopedie)
mapy.cz
Mapa
Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.
Komentáře
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Přidat komentář
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.
