Sokolovna Olomouc
| Typ stavby: | Sokolovny |
|---|---|
| Kraj: | Olomoucký |
| Župa: | župa Olomoucká-Smrčkova |
| Okres: | Olomouc |
| Stav objektu: | existuje |
| Autor objektu: | Jar. Fiala |
| Datace: | 1928 |
| Vložil: | Vzdělavatelé ČOS |
Popis objektu
Ve druhé polovině 19. století bylo město Olomouc v rukou německého měšťanstva, sídlila zde velká posádka rakouské armády, silný vilv ve městě si udržovala římskokatolická církev a skupinka národnostně uvědomělých Čechů byla malá. Podmínky pro založení Sokola tak z počátku nebyly vůbec ideální. Přesto se na konci 60. let 19. století myšlenka na založení spolku prosadila. Stanovy olomouckého Sokola byly schváleny v prosinci 1869, ustavující valná hromada se konala 20. února 1870.
Rok trvalo, než jednota nalezla vhodné prostory pro cvičení. Tak bylo možno začít cvičit až 1. května 1871, a to v budově Občanské záložny na Dolním náměstí. Zároveň členové zakoupili i první tělocvičné nářadí. Později v 70. letech 19. století se ale začala projevovat určitá vlažnost členstva, v letech 1880–1883 prošla jednota dokonce obdobím vyloženého úpadku. Obrat nastal v roce 1884, došlo k obnovení cvičení, které se přesunulo do budovy olomoucké Matice školské. Členstva začalo přibývat, a tak olomoučtí sokolové začali řešit nutnou potřebu vlastní tělocvičny. Ta byla dokončena v červnu roku 1897 a nacházela se u hlavního nádraží. Jednalo se ale o budovu prozatímní. V dubnu 1900 byl zakoupen dvouposchoďový dům v ulici Na Bělidlech č. 5 (dnes Sokolská ulice). Úprava tamních prostor ale proběhla až v roce 1912.
Po roce 1918 nastal nebývalý všestranný rozvoj jednoty a přibývalo členstva. To postavilo před olomouckou jednotu důležitý úkol – vybudovat novou moderní sokolovnu s potřebným zázemím. V roce 1921 byl proto od města zakoupen pozemek tzv. Rybářské zahrady (tehdy číslo parcely 130) za 170 000 korun. Vznikl však spor s Rybářským spolkem, který měl pozemek pronajatý na řadu let. Jednání se protáhla a terénní úpravy pozemku začaly až v roce 1923. Terénní práce byly slavnostně zahájeny 24. dubna, spojeny byly s vyhlášením pracovní povinnosti členstva v rozsahu 30 hodin. Kácely se stromy, rozkopávaly se dosavadní valy, utvářela se plocha pro letní cvičiště a tribuny. Tyto práce postupovaly rychle, a tak se na cvičišti ještě v témže roce konalo veřejné cvičení, dětský den a Hanácké posvícení. Jednota dokonce získala hostinskou koncesi pro restaurační pavilon, který byl vystavěn architektem J. Komrskou.
V roce 1925 jednota rozhodla o prodeji staré sokolovny Nemocenské pokladně obchodního gremia za částku 400 000 korun s tím, že místnosti bude moci využívat do konce roku 1928, čímž byl v podstatě stanoven termín, do kdy musí být nová sokolovna hotova.
První plány nové sokolovny vypracovali bratři Kroupové v Praze, další plány později vypracoval stavitel Drobník z Hodolan. Žádné z těchto plánů ale nebylo možné realizovat. Nové plány zhotovil inženýr Jar. Fiala a stavební odbor je doporučil správnímu výboru ke schválení. Stalo se tak 28. ledna 1927. Dne 30. června téhož roku rozhodla valná hromada olomouckého Sokola zadat stavbu firmě Drobník a Pavlík. Náklady byly vyčísleny na 1 526 596 korun. Zároveň bylo zakoupeno mrtvé rameno řeky Moravy u sokolovny pro vybudování sokolského koupaliště.
Za rok byla stavba nové olomoucké sokolovny hotova. Slavnostní otevření se uskutečnilo 6. července 1928 u příležitosti krajského sokolského sletu. Konečná částka za samotnou stavbu v podstatě nepřekročila vyčíslené náklady. Pokud přičteme i ostatní náklady spojené se stavbou, např. vnitřní zařízení sokolovny a další, dostaneme se ke konečné částce 2 200 000 korun. Na vybudování sokolovny přispělo Družstvo pro stavbu a údržbu sokolovny, stát, město, některé korporace, ale hlavně sami členové. Byla totiž vypsána tzv. členská daň, odstupňovaná podle zámožnosti jednotlivých členů. Nemalé prostředky získala jednota prodejem staré sokolovny. Vlastní cvičení v nové tělocvičně bylo zahájeno 17. září 1928 slavnostní veřejnou cvičební hodinou.
Se stavbou nové sokolovny byl také upraven přiléhající stadion/letní cvičiště. Značná péče byla věnována vybavení tělocvičen nářadím. Do šaten byly pořízeny skříně a věšáky, v bufetu byl zbudován výtah a kuchyňské zázemí. Výtahem byla opatřena i nářaďovna. Jednota rovněž připravovala vybudování velké restaurace s budovou pro sokolské kino a zábavní podniky. Byla sice vypsána soutěž a vyhotoveny první náčrtky, pro nedostatek financí byl ale tento záměr odsunut na pozdější dobu.
Ještě v roce 1929 nezaplatila část členstva onu stavební daň, 16 členů dokonce ze Sokola kvůli této dani vystoupilo. Udržování nové sokolovny a další správní záležitosti vyžadovaly ročně téměř 100 000 korun. Pro představu, v prvním roce fungování byly náklady vyčísleny takto: za světlo 3000 korun, za vodu přes 300 korun, za topivo 6808,50 korun. Zbudování sokolovny, pořízení vybavení a hlavně následné její udržování v chodu a další výdaje spojené s činností vedly k novému zadlužení jednoty, které v roce 1935 dosahovalo téměř 1,5 milionu korun.
Po německé okupaci českých zemí 15. března 1939 byla olomoucká sokolovna obsazena německou armádou, úřadovalo v ní gestapo. Asi po měsíci ale Němci sokolovnu opustili, a tak v ní mohli sokolové opět cvičit do dubna 1941, kdy byla činnost Sokola zastavena. Dne 15. dubna 1941 byla sokolovna zapečetěna a celý sokolský majetek jednoty byl policií sepsán. Po rozpuštění Sokola v říjnu 1941 byl zabaven. Již před dubnem byla ale podstatná část majetku ukryta. Po rozpuštění sokolské organizace olomouckou sokolovnu využívala německá armáda a Hitlerjugend, na konci války pak čeští občané, kteří byli nuceně nasazeni na zákopové práce.
Dne 20. května 1945 se sešel výbor jednoty na své první poválečné schůzi. Pozornost se upírala hlavně k zdevastované sokolovně a poničenému sportovnímu areálu a jejich uzpůsobení pro obnovení činnosti. V roce 1968 při pokusu o obnovu Sokola v jeho tradičních myšlenkách a ideálech založil přípravný výbor samostatnou sokolskou jednotu s názvem Sokol Olomouc-město. Tento výbor také vznesl požadavek na vrácení sokolovny a veškerého majetku. Tělovýchovná jednota Lokomotiva Olomouc, která se "přetvořila" z původní sokolské jednoty, však tento návrh odmítla a členové obnovené sokolské jednoty tak našli útočiště v tělocvičnách sympatizujících olomouckých škol. Jednota Sokol Olomouc-město pak fungovala až do roku 1990, ačkoli s příchodem normalizačních poměrů se nezávislá sokolská činnost opět utlumila.
V úterý 27. února 1990 došlo k obnovení Sokola Olomouc. Jedním z prvořadých úkolů po obnovení bylo získání sokolovny a dalšího majetku zpět od TJ Lokomotiva Olomouc. Formální žádost o navrácení majetku byla podána Lokomotivě na konci června 1990. Lokomotiva to však odmítla s argumentem, že ona se považuje za pokračovatele a nástupce Sokola Olomouc. Nevyužila ale možnosti zaregistrování se v ČOS a zůstala pod ČSTV. Sokolové mohli v sokolovně alespoň cvičit, ale museli platit nájem. Nakonec se Sokol Olomouc rozhodl domoci svého majetku soudní cestou. Lokomotiva oddalovala vydání sokolovny i dalšího majetku. Soudní spor byl částečně ukončen 2. srpna 1994 vydáním sokolovny a části přilehlého areálu. O další majetek se jednota soudila dál. Sokolovna i areál byly po předání v dezolátním stavu. Jednota navíc ztratila pozemky přiléhající k sokolovně a stadion.
Zdroj informací, literatura
MALINSKÝ, František. Památník k šedesátiletému trvání Sokola v Olomouci 1869–1929. Těl. jednota Sokol v Olomouci: Olomouc, 1930.
KLEGA, Vilém. Na paměť 125. výročí Sokola Olomouc 1995. Tělocvičná jednota Sokol Olomouc: Olomouc, 1996.
Mapa
Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.
Komentáře
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Přidat komentář
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.
