| Typ stavby: | Sokolovny |
|---|---|
| Kraj: | Plzeňský |
| Župa: | župa Rokycanova |
| Okres: | Rokycany |
| Stav objektu: | mimo provoz |
| Autor objektu: | stavba: místní stavitel Štěpán Wolf; návrh: pražský arch. Jan Pacl, rodák z Rokycan |
| Datace: | 1902-1903 |
| Vložil: | PavelMichalec |
Tělocvičná jednota Sokol byla v Rokycanech založena 9. 8. 1868 se 72 členy. Po r. 1882 nastává velké rozšíření činnosti, posléze bylo založeno „Družstvo pro zbudování sokolského domu“.
Původně se zbudování sokolovny plánovalo na místě zbořených kasáren, které se přimykaly k objektu Saské brány. Ostatně právě kvůli ní byla Saská brána a sousední historická budova kasáren zbořena. Obecní zastupitelstvo svým usnesením z 20. května a 27. prosince 1898 bránu a přilehlá kasárna prodalo tělocvičné jednotě Sokol za 1 000 zlatých. V roce 1900 se o výstavbě sokolovny v této lokalitě mluví jako o hotové věci. Stavět se mělo začít na jaře 1900. Ze 46 zájemců byl pro provedení stavebních prací vybrán Hynek Šmolík a jeho firma. Rokycanští sokolové však záhy uznali nově získanou parcelu za nedostatečnou a roku 1901 zakoupili místo toho za 15 000 zlatých (podle jiného zdroje 12 000 zlatých) nové pozemky č. kat. 397/1, 398/2 a 399/1, patřící do té doby firmě Josef Hammer, které ležely poblíž tehdejšího nádraží na právě otevřené okružní třídě. Lze se domnívat, že firma Hammer by své pozemky využila pro průmyslové aktivity. V takovém případě by okružní třída byla znehodnocena a je tedy nutné stavitelský počin sokolů hodnotit jako blahodárný. Situování tak významné veřejné budovy do tehdy ještě poloprázdné okružní třídy bylo také významným urychlením tempa jejího zastavování v následujících letech. Uvolněný nevyužitý pozemek u bývalé brány roku 1902 zpět vykoupilo město a o dva roky později zde došlo k výstavbě městské opatrovny.
13. července 1902 byl položen základní kámen při příležitosti 3. sletu Rokycanovy sokolské župy. Stavba byla zahájena 21. čevence. A 21. září 1902 už Sokol pořádal večírek na oslavu dosažení rovnosti na stavbě (tedy položení zdiva až po korunní římsu). Pak 15. června 1903 proběhla kolaudace. Celá budova byla otevřena ve dnech 18. - 19. července 1903. Projekt vypracoval pražský architekt Jan Pacl, rodák z Rokycan, a stavební práce provedl rokycanský stavitel Štěpán Wolf. Původní náklady, odhadované na 77 443,5 korun, byly takřka dvojnásobně překročeny na závěrečných 137 331 korun. 18. září 1902 povolilo obecní zastupitelstvo sokolům půjčku ve výši 80 000 korun s úrokem 3,5 %. Město si tuto částku samo vypůjčilo u Městské spořitelny, čímž pro sokoly dosáhlo výhodnějších splátkových podmínek. Budovu sice stavěla firma, ale denně zde pracovalo sedmdesát až osmdesát sokolů, kteří vypomáhali třeba jako přidavači. Také proto byla stavba hotová za necelý rok. Místní jednota působila do roku 1904 ve školní tělocvičně.
Rokycanská sokolovna byla architektonicky pozoruhodným komplexem budov společenského a tělovýchovného charakteru. Za víc než 100 let své existence prodělala mnohačetné proměny.
Slohově jde o neorenesanční stavbu s inspirací českou renesancí. Devítiosé průčelí do Jiráskovy ulice akcentoval tříosý rizalit s bohatě zdobeným portálem. Nad ním bylo kruhové okno zapojené štukaturou do kompozice vstupního portálu. V patře byl rizalit prolomen trojicí půlkruhově zakončených okenních otvorů. Nad korunní římsou jej završoval novorenesanční štít posazený na balustrádovém pásu s renesančním obrysem, zakončeným neodmyslitelnou sochou sokola. V ploše štítu bylo umístěno logo organizace Sokol. Boční strany přísně symetrického průčelí byly v přízemí pokryty rustikou. Okna v přízemí byla zakončena půlobloukem. Okna v patře byla obdélná, s masivní suprafenestrou. Delší průčelí do ulice Svazu bojovníků za svobodu bylo strukturováno dvěma souměrnými rizality na obou koncích a i zde stavbu korunoval hravý novorenesanční štít. Nad korunní římsou centrální části fasády byla masivní atika s neorenesanční dekorací (balustráda, kamenné jehlany, mušlové motivy). Na střeše byly zdobné komíny a věžice. Nevelkou plochu mezi sokolovnou a kolejištěm dráhy zabírala zahrada. Centrem sokolovny byl velký společenský sál o ploše 218 m2, který sloužil pro pořádání plesů nebo politických mítinků. Pohodlně tu mohlo tančit 200 párů, vznikl ústřední prostor pro společenský život místní honorace. V tehdejší fázi ale balkon a galerie lemovaly sál jen na pravé straně. Po obou stranách jeviště byly umístěny sádrové busty (Tyrš a Fügner), nad jevištěm v klenáku byl štukový erb města Rokycany. Na stropě kromě štukatury také malba Emila Maška nazvaná Vítězství sokolské myšlenky. Oponu ztvárnil akademický malíř Loukota, a to monumentálním historickým obrazem „Rokycana přemlouvá Žižku, aby upustil od obléhání Prahy.“ Směrem do dnešní ulice Svazu bojovníků za svobodu zřízen kovaný plot na cihlové podezdívce. Ve vzniklé předzahrádce byly zasazeny stromy. Směrem od nynějšího podjezdu u sokolovny vedla do předzahrádky branka s nápisem RESTAURACE V SOKOLOVNĚ.
Roku 1911 byla k původnímu objektu přistavěna tělocvična s šatnami, situovaná do nového přístavku v zahradě. Náklady na její zřízení dosáhly 18 000 korun.
Další úpravy si v roce 1914 vyžádala adaptace společenského sálu i na filmové projekce, nákladem 18 000 korun. Pro provoz projekčních aparátů bylo nutné pořídit v sokolovně vlastní elektrický zdroj. Pod bývalou verandou byl proto vestavěn plynový motor o síle 10 HP generující stejnosměrný proud 110 V. Elektrické čerpadlo zároveň rozvádělo po budově vodu, respektive ji vytlačovalo do nádrže na půdě, odkud gravitačně stékala do různých místností. Projektor byl umístěn na hlavní galerii, odkud se promítalo na zděné pozadí jeviště. Na hlavní galerii byly tehdy zřízeny stupňovité sokly pro koncertní soubory a lóže se 44 sedadly. První filmové promítání se uskutečnilo 16. května 1914. Za první světové války bylo v sokolovně ubytováno vojsko, krátce v průběhu roku fungovala budova i jako vojenský lazaret. V lednu 1915 byla sokolovna zabavena armádou a koncem roku byla celá organizace Sokola zrušena.
V červenci 1926 referuje o plánech sokolů na zasedání obecního zastupitelstva Rudolf Šlesinger. Sokolové chtějí do přestavby svého sídla investovat téměř 1 000 000 korun a zřídit zde větší sál pro biograf, s kapacitou přes 1 000 lidí. Projekt adaptace sokolovny byl zadán architektu Františku Krásnému. Tato investice se pak skutečně realizovala. V novém traktu sokolovny našlo své místo loutkové divadlo, šatny, přednáškový sál a skladiště. Přístavba byla provedena nákladem 266 478 korun (podle jiných pramenů 400 000 korun). Jejím hlavním přínosem bylo, že obrátila budovu sokolovny i směrem k železniční trati. Projekt nového traktu byl dílem ing. Františka Krásného, stavební práce provedl Josef Žour. Práce trvaly od 9. září 1926 do 4. prosince 1927. Tehdy byly doplněny ochozy s galeriemi v hlavním společenském sálu sokolovny, takže nyní už byly na všech třech stranách. Podle jiných pramenů ale k této přístavbě došlo o něco dříve, roku 1925. V hlavním sálu sokolovny byl tehdy instalován nový obraz „V duchu sokolském“, umístěný do oblouku nad jevištěm, od prof. Leo Richtera. Dne 18. listopadu 1927 městská rada vydala obývací a užívací povolení na přístavbu a přestavbu sokolovny. Při vší složitosti, kdy se mezi sokolovnu a kolejiště dráhy musel vměstnat terénní zářez silnice k podjezdu, byl nový trakt vcelku zdařilým dílem. Od nového podjezdu se otevíral monumentální pohled na moderní architekturu, umocněnou terénní vyvýšeností. Konkávně vydutá fasáda byla završena pěti plastikami sokolů. Následně členové Sokola předložili městské radě návrh a plán na vybudování letního cvičiště s tělocvičnou v prostoru zpustlého obecního sadu, v tzv. Alejích. V roce 1927 byl pozemek rozšířen o další část, na které bylo vystavěno několik tenisových hřišť. Venkovní areál nesl název Tyršovy sady.
Ještě 15. července 1939 byla v areálu sokolovny uvedena do provozu kuželna. Byla umístěna východně od hlavní budovy, v místech nynější restaurační přístavby a parkoviště (viz níže). Podle jiného pramene byla kuželna otevřena už roku 1935 a roku 1939 naopak již uzavřena (rok 1935 se zdá být pro otevření kuželny logičtější). Šlo o moderní sportovní zařízení s vyasfaltovanou drahou. Hospodská zábava tak získala charakter skutečného sportu. Podle vzpomínek pamětníků zde roku 1938 taky stál mezi vzrostlými stromy vyvýšený altán. V dubnu 1941 byl Sokol rozpuštěn a majetek konfiskován. Po zbytek války sloužila sokolovna jako posádkový dům německé armády (Wehrmachtsheim). Sochy sokolů z průčelí byly odstraněny.
27. dubna 1945 byly poprvé od zahájení leteckého bombardování Plzně zcela záměrně bombardovány Rokycany. Hloubkoví letci svrhli na město čtyři bomby. Poslední nálet se uskutečnil v neděli 29. dubna. Leteckými kulomety byly zasaženy stojící vagóny na nádraží a v okolí nádražní budovy bylo shozeno několik bomb. Zasaženy byly budovy starého i nového nádraží, ušetřena nebyla ani sokolovna a gymnázium. Útok si vyžádal životy čtyř obyvatel Rokycan. Objekt starého nádraží a sokolovna byly patrně dvěma nejvážněji poškozenými budovami v Rokycanech. V následujících měsících proto budovu směrem k podjezdu provizorně zajišťovalo lešení.
V prosinci 1946 vyzvala rada MNV sokolskou obec k důkladné opravě budovy, protože lešení je neestetické a není bezpečné. Při poválečné opravě byly umístěny nad atiku nad jižní stranou i nové plastiky sokolů, tentokrát od sochaře Václava Koukolíčka.
V lednu 1954 bylo v sokolovně instalováno ústřední topení. V květnu 1955 byla na zahradě zřízena moderní kuželna (zbořena roku 1980 při generální opravě objektu). Šlo o dvoudráhové zařízení, které navazovalo na předválečný kuželník. Ten se po německé okupaci proměnil na skladiště. Roku 1968 proběhla oprava fasády sokolovny. O její realizaci se mluví v dubnu 1968.
V roce 1970 se uvádí, že kapacita sálu sokolovny je cca 600 míst. Je prý ovšem akusticky nevyhovující a má naprosto nedostatečné sociální zázemí. Dle informací z dubna 1972 se v objektu nacházel sál pro 550 osob, 2 koridory po 50 místech, balkon, 2 galerie, jeviště a 2 šatny. V zadním traktu byl kromě toho loutkový sál pro 140 lidí, jeviště, šatna a 2 klubovny. Tyto prostory ale neumožňovaly moderní provoz centrálního kulturního zařízení, jakým sokolovna měla být. V prosinci 1974 se v materiálech MNV zařazuje mezi výhledové akce i rekonstrukce sokolovny. Zatím byly prováděny jen přípravné práce. Podniku Stavoprojekt bylo zadáno vyhotovení záměru. V 1. pololetí 1975 bylo provedeno geodetické zaměření objektu sokolovny za 26 000 Kčs. Roku 1976 bylo oznámeno, že v rámci výstavby sídliště Na Železné začne v roce 1979 i rekonstrukce sokolovny s nákladem vyčísleným na cca 13 500 000 Kčs. Měla spočívat v rekonstrukci staré budovy a přístavbě nového traktu směrem do zahrady. Dne 1. února 1977 se rada MNV seznámila se stanoviskem podniku RND k výstavbě sokolovny. V únoru 1978 si na plénu MNV stěžuje pan Beneda na stav sokolovny. Záchody prý během konání plesů naprosto nevyhovují. Vedení města odpovídá s tím, že rekonstrukce objektu má začít roku 1980 a bude stát 15 000 000 Kčs. Roku 1976 byla ing. arch. Pixou z plzeňského Stavoprojektu vypracována „objemová studie“, roku 1978 konkretizován „projektový úkol“ a roku 1980 schválen detailní projekt. Výstavba byla zahájena v prosinci 1980 demolicí bývalé kuželny. Rozpočtové náklady na stavbu dosáhly 22 588 000 Kčs, z toho investiční náklady 20 663 000 Kčs. Podle jiného zdroje náklady činily 21 100 000 Kčs, jinde je zase udáváno 24 000 000 Kčs. V prosinci 1981 je uváděno, že přestavba bývalé sokolovny pokračuje úspěšně, s předstihem. Naopak v roce 1982 prý práce nepostupovaly dobře. Během roku 1983 akce pokračovala. Dle informací z prosince 1983 byl již objekt víceméně dokončen a budovaly se interiéry. Předání bylo plánováno do konce 1. pololetí 1984. V roce 1983 bylo investováno do výstavby společenského centra 6 802 000 Kčs (oproti plánu, který počítal s výdaji 9 084 000 Kčs). V bilanci volebního období 1981-86 je uváděno, že rekonstrukce sokolovny přišla celkem na 24 700 000 Kčs. Výsadba zeleně v okolí rekonstruované sokolovny proběhla v roce 1983 (vesměs okrasné keře). Rekonstrukce proběhla ve dvou etapách. V té první byla opravena historická budova sokolovny, v té druhé vyrostlo nové křídlo do Jiráskovy ulice.
Lze říct, že, co se týče architektonického citu, byla rekonstrukce sokolovny jednou z nejpokleslejších investic podobného druhu v celé éře komunistického režimu v Rokycanech. Původní novorenesanční fasáda byla až na výjimky otlučena a překryta banální hrubou stříkanou omítkou, která navíc rychle vlivem znečištěného ovzduší získala špinavou patinu. Střechu pokryl plech. Z objektu zmizely kovové plastiky sokolů. Podle vzpomínek pamětníků je nechal stavbyvedoucí jednoduše shodit ze střechy. Ani nová přístavba do Jiráskovy ulice, provedená podle projektu Miroslava Touše (nar. 1924), není architektonicky cenná, přestože aspoň respektuje měřítka této čtvrti a vyplnila logicky stavební proluku v exponované lokalitě. Sdružený klub pracujících byl slavnostně otevřen 8. května 1984. Stávající tělocvična byla přeměněna na malý sál určený pro společenské akce.
V sokolovně byla v říjnu 2016 z důvodu poškozených stropních konstrukcí dřevomorkou uzavřena historická část - hlavní sál a přilehlé salonky. Funguje přístavba, tedy restaurace, šatny, kanceláře i menší sousední objekt s tělocvičnou. Budova na hlavní ulici z Plzně na Prahu není památkově chráněná. Z webových stránek jednoty plyne, že "na současném stavu budovy sokolovny se podepsala zřejmě mnohaletá laxnost minulého vedení, které se o budovu sokolovny nestaralo řádný způsobem. Dlouhodobým přehlížením havarijního stavu, zejména střechy, došlo k zatékání do konstrukce stropů a nosných prvků budovy, čímž došlo k napadení nosných prvků dřevokaznou houbou a hnilobou."
Město převzalo sokolovnu a tenisové kurty za částku 7 milionů korun, kterou Tělocvičné jednotě půjčilo na splacení jejího dluhu. Podle znaleckého posudku má sokolovna hodnotu přes 20 milionů korun, tenisové kurty byly oceněny na 12 milionů korun.
Další osud sokolovny s bohatou, ale velmi pohnutou historií, je k listopadu 2020 značně nejistý.
V dubnu 2021 se objevuje v médiích informace, že do roku 2025 má být objekt sokolovny zrekonstruován a znovu otevřen. Tento proces si má vyžádat částku přibližně 300 milionů korun.
http://www.sokolrokycany.cz/
http://encyklopedierokycan.sweb.cz/
Diplomová práce Lukáše Rady Rokycany od Velké války do současnosti Regionální dějiny 20. století a jejich využití ve vyučování dějepisu na ZŠ (PeF ZČU v Plzni, 2012)
https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/tj-sokol-rokycany-soud-sokolovna-vladimir-lisner-poruseni-povinnosti-pri-sprave-ciziho-majetku.A200821_155930_plzen-zpravy_jzk
https://plzensky.denik.cz/z-regionu/ucet-rokycanske-sokolovny-skoda-presahla-pet-milionu-20200624.html
https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/rokycany-sokolovna.A170724_085149_plzen-zpravy_pp
https://plzen.rozhlas.cz/mesto-rokycany-prevezme-zadluzenou-a-castecne-uzavrenou-sokolovnu-6712150
https://plzen.rozhlas.cz/rokycanska-sokolovna-se-konecne-zacne-opravovat-8480340
Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.
