| Typ stavby: | Sokolovny |
|---|---|
| Kraj: | Vysočina |
| Župa: | župa Havlíčkova |
| Okres: | Třebíč |
| Stav objektu: | v provozu |
| Autor objektu: | stavební práce mistr Antonín Babák st. |
| Datace: | 1927–1929 přestavba původního zeměpanského hradu z 16. století, později panského dvora ze 17. století |
| Vložil: | PavelMichalec |
Sokolovna v Moravských Budějovicích představuje koncepčně naprosto unikátní budovu zbudovanou na místech, kde stával původní, později zeměpanský hrad. Ten v roce 1532 vyhořel, chátral a nikdy nebyl obnoven. Waldštejnové, kterým město patřilo, neměli o zříceninu ani okolní pozemky zájem. Ty však měly význam pro měšťany, kteří je užívali na základě privilegia uděleného Hynkem z Waldštejna. Měšťanská privilegia zrušil Jindřich ze Schauburku a v roce 1657 zahájil na pustém hradu stavbu nového dvora. Dvůr měl tvar lichoběžníku. Na severní straně byly vybudovány stáje a obytná část pro deputátníky. Na jižní straně byla postavena 50 metrů dlouhá sýpka, na východní straně mohutná stodola. Západní část dvora byla oplocena. Na jižní straně mezi sýpkou a stodolou byl vjezd do nádvoří. V této podobě zůstal panský dvůr až do 28. října 1918, kdy se majetek stal národním. Po vzniku Československé republiky se o dvoře začíná uvažovat v souvislosti se zbudováním nové sokolovny. Za myšlenkou využít dvůr pro sokolovnu stál v prvé řadě František Šusta, tehdejší starosta místní sokolské jednoty.
V prosinci 1919 daroval tehdejší majitel velkostatku Josef Wallis Garighaim moravskobudějovickým sokolům část pozemků. Tím byl položen základ k současnému stavu objektu. Začátkem roku 1924 koupila jednota další část pozemků. Rozhodnutím pozemkového úřadu ze dne 26. 11. 1925 byla jednotě přidělena také sýpka, louky pod sýpkou a zbytek nádvoří.
Při plánování stavby došlo k vytvoření řady ideových návrhů. V říjnu 1926 rozhodl výbor jednoty o tom, že stavba bude probíhat etapově. V první etapě mělo být postaveno divadlo a kinosál na severní straně dvora, sýpka měla být přestavěna na šatny a potřebné zázemí. Následovala by stavba tělocvičny na západní straně, a to spojením dvou budov.. Na základě tohoto rozhodnutí byl o vypracování definitivního projektu požádán architekt František Krásný z Prahy. Valná hromada projekt schválila 16. ledna 1927.
Stavba pravého křídla byla zadána Antonínu Babákovi, k zahájení došlo 8. června 1927. Do Vánoc téhož roku bylo postaveno celé pravé křídlo a divadelní sál s kinosálem odevzdán svému účelu. V pravém křídle se rovněž nacházel byt pro sokolníka, krytý ochoz, vestibul, pokladna, vstupní hala, šatna a bufet. Náklady na vybudování divadelního sálu byly ale značné, a tak byla další stavba pro nedostatek financí pozastavena. Za účelem získání dalších prostředků rozhodla jednota o prodeji stávající sokolovny u svatého Jana. Prodána byla 29. listopadu 1928 za 200 000 korun stolaři Martinu Jenerálovi, ovšem s podmínkou, že do května 1929 může jednota sokolovnu ještě využívat. Dostavba sokolovny nové se tak stala naléhavou.
Dne 10. prosince 1928 se správní výbor usnesl v pokračování stavby v roce 1929. Nutnost stavby byla dána i skutečností, že jednota tělocvičnu pronajala pro krajinskou výstavu na červen a červenec 1929. Dne 16. března 1929 byly stavební práce opět zadány stavebnímu mistru Antonínu Babákovi st. , práce truhlářské Martinu Jenerálovi, tesařské Václavu Krejčímu. Sklenářské práce zajistil Antonín Kreuter, klempířské a instalatérské Jaroslav Novotný, elektrotechnické František Sedlák a Albert Dvořák, pokrývačské Josef Mytysek z Lázu, železná vrata Jan Němec. Ústřední topení dodal Jan Štětka, parkety továrna v Plešici, kování a železné součástky Bohumil Hromádka, krytinu Keramické a poštorenské závody, kominické práce provedl Josef Burda z Jihlavy. Čtyři sokoly v průčelí budovy vytvořil v květnu 1931 akademický sochař Josef Brůna. Tělocvičné nářadí bylo doplněno nákupem od Josefa Hubaka a synové v Králově Poli.
Hrubá stavba byla do června 1929 dokončena, předána výstavnímu výboru a po ukončení výstavy bylo ve stavbě pokračováno. V lednu 1930 byla stavba ukončena a dne 22. ledna 1930 byla tělocvična slavnostním způsobem předána a převzata do užívání náčelníkem Františkem Böhmem a náčelnicí Klotou Krejčovou. Předání sokolovny byli přítomni zástupci samosprávných a státních úřadů, mnoha spolků, dále zástupci župy plukovníka Švece a mnoho občanů. Při této příležitosti se konalo veřejné cvičení žactva, dorostu, mužů a žen. V roce 1931 pak byla dokončena přestavba sýpky a jižní části.
Náklady v celkové výši 1 306 713, 09 korun byly hrazeny prodejem sokolovny u svatého Jana, hypotékou u Městské spořitelny v Moravských Budějovicích, která výrazně pomohla jednotě při stavbě nové sokolovny v plánovaném rozsahu. Náklady byly dále hrazeny vlastními prostředky jednoty, pracovní povinností členů, dary stavebního materiálu a jeho bezplatným dovozem.
Během druhé světové války byla budova značně zanedbána, zničena byla okna, vnitřní zařízení, na nádvoří zůstala vojenská vozidla.
Od počátku 90. let, kdy došlo k navrácení majetku od ČSTV zpět do rukou místních sokolů, sokolovna vzkvétá – přibyla posilovna a tenisové kurty, kromě velkého sálu se využívá ke cvičení i malý sál. Jednotlivé prostory dostávají postupně nový kabát – osvětlení, podlahy, výmalba, zařízení.
http://mbsokol.cz/wp-content/uploads/Na%C5%A1e-sokolovna-TJ-Sokol-Moravsk%C3%A9-Bud%C4%9Bjovice.pdf
PIDROVÁ, M., WAAS, V. NOVÁK, L. Památník vydaný k 120. výročí založení Tělocvičné jednoty Sokol Moravské Budějovice 1889–2009. Moravské Budějovice, 2009.
Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.
