Sokolovna Hranice na Moravě
| Typ stavby: | Sokolovny |
|---|---|
| Kraj: | Olomoucký |
| Župa: | župa Olomoucká-Smrčkova |
| Okres: | Přerov |
| Stav objektu: | existuje |
| Datace: | 1922-1928 |
| Vložil: | PavelMichalec |
Popis objektu
Hranický Sokol vznikl v roce 1887. Na ustavující schůzi 21. srpna 1887 byl prvním starostou zvolen Antonín Kunz. Jednota tehdy měla 62 členů – mužů. Z počátku neměli nic. Ani nářadí, ani prostory. Brzy Antonín Kunz z vlastních peněz nakoupil hrazdu, bradla, koně, kruhy, šplhadla, kužely, činky a tyče. S prostory ale jednota bojovala dlouhé roky.
Cvičilo se v soukromých prostorách, v tělocvičnách všech hranických škol, na dvorcích, cvičilo se na louce v lázních v Teplicích nad Bečvou, na cvičišti na Střelnici. Potíže s cvičebními prostory vyvolaly snahu vybudovat vlastní tělocvičnu, a proto založili v roce 1901 Družstvo ke zřízení tělocvičny Sokola.
V roce 1911 se začíná konkrétněji hovořit o stavbě Sokolovny, zvláště když František Šromota ve své závěti přislíbil Sokolu velkou zahradu.
V roce 1919 zemřela Amalie Šromotová, vdova po prvním českém starostovi ve městě JUDr. Františku Šromotovi, která splnila přání zesnulého manžela a odkázala Sokolu zahradu, na níž je sokolovna dnes postavena. Podmínkou bylo, že zahrada musí sloužit jako stavební místo pro sokolovnu.
V srpnu roku 1919 postihla Hranice povodeň, při které byla zaplavena i sokolská zahrada. Způsobila škody a upozornila tak na to, že je pozemek v záplavové oblasti a že je nutné brát na tuto skutečnost při stavbě sokolovny zřetel. Bylo rozhodnuto, že sokolovna bude vybudována v zadní části sokolské zahrady, aby její umístění nevadilo případné stavbě zamýšleného kanálu Dunaj – Odra – Labe. Přední část zahrady pak měla být upravena jako cvičiště.
Rok 1920 se nesl v duchu naděje na stavbu nové tělocvičny, protože Sokoli už měli pozemek. Neměli ale zatím peníze. Ke stavbě sokolovny je tlačily problémy s prostory ke cvičení – využívali nejrůznější prostory, např. tělocvičny místních škol, ale také tělocvičnu vojenských ústavů. Proto se ve prospěch nové sokolovny konají kurzy, hrají divadla, pořádají zábavy. Výtěžek z těchto akcí plní pokladnu Družstva pro výstavbu sokolovny. Přibývala sice korunka ke korunce, ale na stavbu sokolovny to pořád nestačilo. V roce 1920 měli na stavbu sokolovny pouhých 45 407 korun.
Velký posun v naději na stavbu sokolovny přinesly dva významné momenty: Sokoli začali provozovat kino a dostali finanční dar od Václava Jonáše. Ale postupně.
Družstvu pro výstavbu sokolovny se podařilo rozjet finančně úspěšné kino. Od července 1920 začali promítat v Malcárkově kině v dnešní Radniční ulici na základě prozatímní dohody s majitelem. Díky slušným ziskům z kina koupili dům, kde se promítalo, zřídili sokolské kino a provedli přestavbu tohoto domu. Díky přestavbě vznikly v nové budově společenské místnosti a jeviště pro divadelní soubor, který každoročně sehrál řadu her. Sál také často pronajímali i jiným ochotnickým společnostem a velkým divadelním souborům. Prospěch z toho počinu měly celé Hranice, protože ve městě byl konečně slušný sál. Protože byl provoz kina finančně úspěšný, volalo se stále hlasitěji po stavbě sokolovny.
Dalším důležitým okamžikem bylo, když dlouholetý předseda Družstva pro postavení tělocvičny a současně starosta města, stavitel Václav Jonáš, ustanovil Družstvo univerzálním dědicem. Odkázal na stavbu sokolovny 1.000.000 korun.
V roce 1921 bylo v sokolské zahradě upraveno cvičiště. Vykáceny byly stromy, zrušeno brambořiště, zřízeny chodníky a vybudovány jednoduché šatny.
V roce 1925 požádalo Družstvo pro výstavbu sokolovny o zpracování plánů architekty Koláře – Rubyho, Pilce a stavitele Vostřeze. Z Prahy byl také pozván bratr Krásný, aby navrhl úpravu sokolské zahrady. Z předložených návrhů na stavbu zvítězil návrh Aloise Pilce z Přerova, který je také autorem hudebního pavilonu v parku a několika vilek v Teplicích nad Bečvou.
Koncem roku 1926 byli požádáni členové Sokola, ale také finanční ústavy ve městě, město Hranice a další firmy o příspěvky nebo půjčky na stavbu nové sokolovny. Některé firmy byly požádány o darování stavebního materiálu. Členům Sokola byla stanovena povinnost odpracovat na stavbě 50 hodin. V této době měla hranická organizace Sokola už 375 členů.
Hned v lednu v roce 1927 rozhoduje členská schůze, že se ještě v témže roce začne se stavbou sokolovny. A tak když v roce 1927 Sokoli slavili 40. výročí svého vzniku, položili 12. června 1927 základní kámen sokolovny. Snahou bylo otevřít sokolovnu v roce 10. výročí státní samostatnosti. Stavba pokračovala rychle, a tak mohla být 12. srpna 1928 sokolovna slavnostně otevřena.
Slavnostní program k otevření sokolovny začal už 7. srpna divadelním představením bratří Mrštíků „Maryša.“ V předvečer otevření sokolovny dne 11. srpna byla uspořádána v sokolovně I. sokolská akademie všech složek – žactva, dorostenek, dorostenců, mužů i žen.
Dne 12. srpna se ubíral velký průvod od měšťanské školy, kde do té doby Sokoli cvičili, až k sokolovně. Šlo v něm 370 krojovaných osob a 250 lidí v občanském oděvu. Zástupce Družstva odevzdal starostovi Sokola novou budovu. Potom se konala slavnostní valná hromada. Zněly projevy, přibíhaly štafety z jednot II. okrsku, které přinášely pozdravy.
Náklady na stavbu činily nakonec více, než byly odhady, a to 1.535.214 Kč. Původní sál tělocvičny měl 364 metrů čtverečních, jeviště 80 metrů čtverečních.
Po výstavbě sokolovny, vzhledem ke špatně odhadnutým nákladům a finančním možnostem Sokola, zůstalo velké břemeno dluhů, a to 740.000 Kč. Dalších 750.000 Kč dlužila jednota sokolská na kině a dalších budovách. Proto hned od začátku pronajímali sokolovnu pro akce jiných pořadatelů a také doufali, že budou mít zisky z hostinské činnosti při všech svých programech. V nové sokolovně byly obnoveny sokolské šibřinky, divadelní odbor byl rozšířen dětským divadlem s kašpárkovou družinou.
Ke slavnostnímu otevření sokolovny byla vydána v roce 1928 útlá publikace s programem slavností při otevření nové sokolovny. Obsahovala také stručné dějiny hranického Sokola. Publikace nesla název „Na paměť desátého výročí naší samostatnosti otevřena nová sokolovna v Hranicích“. Vyjímáme z ní popis budovy nové sokolovny:
Budova má pohodlné terasy, z nichž je rozkošný pohled do sousedních sadů Legií, na město Hranice i k západnímu věnci chlumů. Kolem dokola svěží zeleň zahrad a lesů a pár kroků před budovou vine se mitysově zelená Bečva oživená v létě četnými maňásky. A v slunci svítí těla plavců i dětí vyhřívajících se na rozpáleném nábřeží. Ne, nemohlo se nalézti vhodnějšího a krásnějšího místa pro tuto budovu. Nezapomenutelní manželé Šromotovi, nezapomenutelný bratr stavitel Václav Jonáš mají v této krásné budově pomník pro věky. Z jejich blahovolných odkazů vyrostlo toto dílo, které po léta zůstane ozdobou našeho města. Celé to krásné okolí jako by vlídně přijalo do své náruče zdařilý projekt bratra architekta Pilce z Přerova. Sochařské práce provedl z ochoty Ladislav Vlodek, absolvent Umělecké průmyslové školy. Z půdorysu je patrno, co vše je v přízemí tělocvičny umístěno a jaké rozměry má sál tělocvičný a vedlejší místnosti. V prvém patře vpředu jsou klubovní místnosti, balkon a v zadní části šatny, podobně jako v přízemí. Celá budova má ústřední topení, elektrické osvětlení, plyn, sprchy a vanové lázně z městského vodovodu. Stavbu prováděli bratři stavitelé Josef Vostřez a Valentin Kopecký z Hranic. Náklad na budovu a celé zařízení nepřekročí půldruhého milionu korun. Tělocvična bude slavnostně otevřena a odevzdána svému účelu 12. srpna roku 1928, k této slavnosti do našeho krásného kraje zveme všechny přátele Sokolstva.
Sokolovna byla zabrána pro ubytování německého vojska a tělocvičná činnost ustala. Cvičit se začalo v polovině roku, byla uspořádána tělocvičná akademie a o prázdninách zřídili sokoli osadu pro žáky a dorost v Novém Hrozenkově, kde si prázdniny užívalo 117 dětí.
Když Němci napadli 1. září Polsko, tentýž den začali i v Hranicích zatýkat české občany a mezi nimi i členy jednoty sokolské. Ale i přes zatýkání a přes to, že sokolovnu využívali okupanti, vzrostly činnost jednoty a příliv nových členů, kteří si s narůstající surovostí německých okupantů uvědomovali sílu sokolské myšlenky. Gestapu neušlo, že se život v Sokole prohlubuje, že se sokolstvo stalo útočištěm posledních zbytků svobody, že spojuje český lid a podporuje jej ve víře v návrat svobody. A tak byla 13. dubna 1941 činnost jednoty zastavena. Správcem sokolského majetku se stal vládní komisař Hranic Karel Kettner.
Sokoli ukryli čtyři sokolské prapory do městského muzea, kde přečkaly dobu nesvobody. Loutkové divadlo, které se skládalo ze 40 loutek, jeviště, garderoby a dalších věcí bylo předáno mateřské škole a uloženo na půdě obecné školy ve Wilsonově třídě. Bohužel zákopníci, kteří byli ve škole ubytováni na přelomu roku 1944 a 1945, skoro vše spálili, zůstalo jen 12 loutek a několik rekvizit. Sokoli tehdy uschovali i další věci jako přikrývky a prostěradla z prázdninové osady, příbory, ubrusy, běhouny, černé sametové závěsy, kroniku, obrazy prezidentů, nádobí, knihovnu a další. Archiv, který zůstal v sokolovně, okupanti zničili.
Němci také otloukli nápis Sokol ve štítě budovy a odstranili dva sokolíky ze sloupků nad vchodem. V sokolovně pak pořádali pestré večery pro německou brannou moc – jak hlásaly plakáty.
Poprvé se česká veřejnost dostala v době okupace do sokolovny v prosinci 1942, kdy tam Beskydské divadlo hrálo divadelní hru Divotvorný klobouk. Místní s odporem konstatovali, že v předsálí nad krbem visí místo obrazu T. G. Masaryka obraz největšího zločince v dějinách – portrét Hitlera.
Po vytouženém osvobození v květnu 1945 se konala první schůze sokolů 25. května 1945. Konala se v sokolském kině, protože Němci při ústupu zničili secesní most přes řeku Bečvu a na druhý břeh se bylo možné přesunout jen v loďkách, později převážel převozník obyvatele na prámu, než byla vybudována pontonová lávka.
Sokoli ustanovili očistnou komisi, která prošetřovala, zda se v době okupace chovali příslušníci sokolské jednoty podle odkazu Tyrše a Fügnera.
Když pak poprvé 8. května vstoupili do zubožené sokolovny, mnohým členům vyhrkly slzy při pohledu na škody, které způsobili okupanti. Vše zničili nebo ukradli. Za čtyři roky Němci napáchali škody ve výši 900 tisíc korun. Ale sokolové se pustili s vervou do práce a za dva roky dali sokolovnu do pořádku.
Okupanti napáchali za čtyři roky v budově obrovské škody. Ze sloupků na nároží byly odstraněni dva sokolíci, zmizel nápis Sokol. Poškozen byl i interiér a ztratil se inventář. Dílo zkázy pak dokonal výbuch při vyhazování mostu přes Bečvu v roce 1945. Sokolové museli opravit vyražená a rozbitá okna, podlahy, omítky, střechu, plot, plochu cvičiště a další.
První velká úprava po válce se začala připravovat v roce 1954. Mělo jít o opravu stropu tělocvičny. Projekt ale zpracoval v daleko větším rozsahu architekt Karel Gajovský, a to už pro nástupnickou organizaci hranického Sokola, pro TJ Spartak Hranice, který převzal majetek Sokola. Lze říci, že od roku 1956 procházela budova víceméně devastačními zásahy do své původní podoby a památkové podstaty.
Nutno uvést, že všechny stavební zásahy, na kterých se architekt Gajovský podílel, znehodnocovaly necitlivě původní koncept autora sokolovny architekta Aloise Pilce.
Úpravy v roce 1956 znamenaly zazdění terasy v prvním patře při východním průčelí, kde vzniklo skladiště, klubovny, část noclehárny, nadstavba další části noclehárny v patře nad bytem sokolníka a toaletami, tedy zrušení další terasy.
Tělocvična dostala nový strop a nové zastřešení, stále ještě ve tvaru sedlové střechy. V tělocvičně byl nově upraven balkon s vyšší kapacitou diváků, zbudovány byly balkony východní galerie.
Dalším negativním zásahem bylo zřízení místnosti pro prodej vstupenek v prostoru vlevo od hlavního vstupu do budovy.
Okolí sokolovny zhyzdila po roce 1961 přístavba nové kotelny. V roce 1966 zpracoval architekt Gajovský plán na zástavbu poslední z teras sokolovny. V zaobleném severozápadním nároží měla v patře vzniknout klubovna. Roku 1971 byl architektem zpracován nový plán realizace kavárny v těchto prostorách a také projekt modernizace noclehárny. Z pěti místností, v nichž byly noclehárny bez umyváren a WC, bylo vybudováno 10 pokojíků s teplou a studenou vodou, koupelna a WC. Tyto práce proběhly v letech 1971 a 1972.
Když v roce 1974 vyhořel sál tělocvičny včetně sedlové střechy, byla sokolovně z hlediska přestaveb zasazena rána dosud nejtvrdší. Místo sedlové střechy se na ní objevila střecha plochá.
Tělocvična dostala nový strop, upraven byl balkon, vybudována byla druhá galerie na západní straně. Balkony galerií na obou stranách získaly nový tvar, místo zaoblených částí šlo o jakési krabice vysunuté do prostory a zakryté nevhodným obložením.
Obloženy byly také stěny tělocvičny a předsálí, ale také další prostory, zejména chodby. Zbudovány byly nové prosklené přepážky v předsálí, a to nevhodnými novodobými versalitovými obklady. Byla postavena přepážka oddělující bufet v předsálí s výdejním okénkem, došlo k vybudování nového schodiště z předsálí k balkonu v tělocvičně. Místo řady původních oken byla instalována okna používaná v dané době masově na sídlištích v panelové zástavbě. Z této doby pochází i některé další úpravy v bytě, sociálních zařízeních či vestavba nákladního výtahu.
V roce 1975 dostala sokolovna nové omítky. Rozsáhlá rekonstrukce této budovy skončila 1. května 1976. Následně byly provedeny některé drobné zásahy. Například v roce 1983 byly provedeny drobné úpravy v restauračních prostorách a ve skladu v suterénu. Týkalo se to nových obkladů stěn, instalace svítidel a nové vzduchotechniky.
Po zmíněných opravách a úpravách sokolovna zcela ztratila svůj původní osobitý vzhled. Současný stav sokolovny je žalostný a vyžaduje značný finanční náklad na generální opravu. K roku 2018 se v médiích objevují informace, že by v brzku mělo být nalezeno řešení spočívající v převodu objektu na město a financování opravy z dotačních peněz.
Zdroj informací, literatura
https://muzeum-hranice.cz/sokoli-rozhybali-zivot-ve-meste/
http://www.sokolhranice.cz/o-nas/historie/
Mapa
Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.
Komentáře
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Přidat komentář
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.
