Sokolovna Žďár nad Sázavou
| Typ stavby: | Sokolovny |
|---|---|
| Kraj: | Vysočina |
| Župa: | župa Havlíčkova |
| Okres: | Žďár nad Sázavou |
| Stav objektu: | v provozu |
| Autor objektu: | stavitel Jan Mašek ze Žďáru |
| Datace: | 1928–1931 |
| Vložil: | PavelMichalec |
Popis objektu
Od svého vzniku řešil žďárský Sokol problém typický pro většinu jednot a to vlastní tělocvičnu. Málokteré jednotě se podařilo si ji obstarat. Žďárský Sokol si při svém založení v roce 1872 cvičební prostory zajistil dohodou s obecním zastupitelstvem v prostoru letní tělocvičny pro děti školou povinné. O tělocvičně zimní se žádné zmínky nedochovaly. Po svojí obnově v roce 1895 stále nevlastnil prostory vhodné pro cvičební činnost, ale poměrně dobře mu sloužil sad a cvičiště na louce u lesa Kuželky, které bylo použitelné pouze v teplých měsících, proto vyvstala nutnost zajistit krytý prostor pro období podzimu a zimy. Jako provizorní řešení posloužily prostory místní školy, avšak v únoru 1898 došlo kvůli navyšování počtu učeben k uzavření cvičebních prostor a Sokol neměl kde cvičit. Jako provizorium mu posloužily prostory domu Josefa Süsse. Po dokončení stavebních prací se Sokol opět nastěhoval do školní tělocvičny.
Prvním pokusem o postavení kulturního centra byla stavba sokolovny s podporou města na místě zaniklého pivovaru, ze které z níže uvedených důvodů sešlo. Dva roky na to byl postaven Národní dům na Doležalově náměstí vedle školy. Ten tehdy mimo Sázavanu-Havlíčka, Dělnického divadla a Sokola využívaly i školní soubory, Horácká hudba, Hudba Města Žďáru a různé politické organizace a strany. Žďárský Sokol využíval Národní dům pro svoji kulturní činnost poměrně hojně a to nejen samotnou budovu, ale i reprezentativní Doležalovo náměstí a dvoranu budovy. V Národním domě Sokol pořádal každoroční šibřinky a akademie. Při župním sletu v srpnu 1921 si Národní dům pronajal pro pořádání programu na uvítanou hostů a sokolskou akademii. Sokol se v tomto obecním zařízení poměrně dobře zabydlel. Již od roku 1913 zde měl stabilně vlastní šatnu a od roku 1921 i sklad hudebních nástrojů. Od prosince 1920 se zde pak každou středu konal sokolský biograf, který byl městem podporován jako velmi důležitý osvětový počin. Svědčí o tom snížení poplatků pro sokolský biograf za pronájem prostor na pořádání promítání pro děti a mládež. Národní dům Sokol využíval až do postavení sokolovny, poté se v něm již žádný kulturní podnik neuskutečnil.
Samotné stavbě sokolovny předcházelo několik neúspěšných pokusů. Nejdůležitější z nich se uskutečnil chvíli po obnově jednoty. Na výborové schůzi 5. února 1897 bylo dohodnuto, že bude založen fond na stavbu sokolovny. V této době Sokol využíval školní tělocvičnu, která měla být příští rok uzavřena kvůli rozšiřování školy. Jako nejvhodnější místo pro stavbu sokolovny se jevil starý pivovar na náměstí. Už víc jak 10 let se v něm pivo nevařilo a budova se nacházela v dezolátním stavu. Již od dubna 1896 na ni bylo vystaveno povolení k demolici. Sokol získal podporu části obecního zastupitelstva s podmínkou, že se zaváže na místě pivovaru postavit dům, jehož prostory zařídí k užívání nejen svému, ale veřejnému všem žďárským spolkům ke schůzím a činnosti. Prodat tento dům by Sokol mohl pouze obci. Sokol pak na sebe měl vzít veškeré výlohy spojené s provozem a údržbou tohoto domu. O podílu na výdělcích z akcí pořádaných jinými spolky v prostorách této budovy by se pak měla jednota dohodnout při každé akci zvlášť. 16 spoluvlastníků, z nichž někteří byli zároveň sokolové, se dohodlo, že sezvou ostatní a prodají pivovar Sokolu za odhadní cenu. Celý tento podnik nakonec ztroskotal díky sporům uvnitř jednoty a zásahu tehdejšího starosty, v tu dobu bývalého člena výboru jednoty Otokara Veliše. Po nezdařené koupi pivovaru začal Sokol hledat nové místo, kde by mohl působit. Jedním z návrhů bylo postavit sokolovnu na Veselské ulici nedaleko řeky, kde by mohlo fungovat zimní kluziště, avšak i z toho sešlo a jednota se po přestavbě měšťanské školy navrátila do jejích prostor, kde zůstala až do stavby vlastní sokolovny.
Otázka vlastní sokolovny byla odložena o více jak 20 let. Znovu aktuální se stala po vzniku samostatného Československa, avšak realizace stavby musela z několika důvodů ještě 10 let počkat. Hlavním důvodem byl nedostatek financí, který vedl k založení "Družstva ku stavbě sokolského domu" 23. března 1921, které dostalo do vínku výtěžek z župního sletu Havlíčkovy župy ve Žďáře, který činil 42 000 Kč. Dalším důvodem odkládání stavby byla podpora okolních vesnických jednot, kterým byla žďárská mateřskou jednotou. Otázka samotné tělocvičny byla než-li pro Žďár daleko palčivější pro vesnické pobočky, které často neměly poblíž žádný vhodný prostor ke cvičení kvůli absenci školních tělocvičen a dalších veřejných budov. Byly tak odkázané na cvičení po širým nebem a limitované roční dobou a počasím. Mateřská jednota nemohla dopustit, aby tyto pobočky půl roku necvičily, protože pak by je sokolský duch rychle opustil a ony by zanikly. Proto byly Žďárem v otázce shánění prostor vydatně podporovány. Dalším významným důvodem, proč se stavba sokolovny ve Žďáře zpozdila byl problém s vhodnou parcelou pro stavbu.
Počátkem roku 1922 začaly být konány konkrétní kroky k získání pozemků pro stavbu. Sokol ještě před válkou zakoupil pozemek, který měl sloužit jako letní cvičiště, ale pronajímal se jako pastvina pro dobytek. Tento kus půdy se nacházel u cesty k nádraží (nynější Veselská ulice) a byl na nepříliš vhodném místě. Za prostor, kde by měla tělocvična stát, byla vybrána plocha naproti Národnímu domu a škole, která byla svojí výměrou dostačující nejen pro tělocvičnu, ale i letní cvičiště. Navíc se nacházela v kulturním centru města. Tato plocha nebyla jednolitá, nacházely se na ní louky, pole a zahrady. Neměla jediného vlastníka, a proto musel Sokol jednat s každým zvlášť a složitě ji vykupovat. Skupování skončilo v srpnu 1926 výměnou pozemku u nádraží za pozemek Družstva pro stavbu rodinných domků. Ještě v srpnu 1926 probíhala jednání mezi Sokolem a Družstvem, jehož zastupitelstvo se snažilo jednotě co nejvíce vyhovět i přes protest některých svých členů, majitelů prodávaných pozemků. Za tímto postupem stál nejspíše fakt, že v předsednictvu družstva stáli významní sokolové jako J. Smeykal, L. Vondruška a další. Několik menších pozemků, které chtěl Sokol získat výměnou, patřilo městu. Některé se podařilo zakoupit bez problémů, u jiných Sokol narazil na odpor. Městské zastupitelstvo v roce 1922 souhlasilo, že potřebné pozemky poskytne Sokolu zdarma hlavně kvůli veřejné prospěšnosti sokolovny. Sokol se zavázal, že nové letní cvičiště a sokolovna budou zdarma k dispozici místní škole. Tento návrh byl stvrzen smlouvou, ale pro odpor nesokolské části zastupitelstva byl později upraven a slovo zdarma bylo nahrazeno slovem výměnou, protože Sokol nabídl k výměně část svých pozemků u cesty k nádraží, které měly větší hodnotu, než-li pozemky Sokolem žádané. Proti této smlouvě se ozvaly hlasy ze strany lidové, která protestovala, že tento návrh je pro město opět nevýhodný. Město se touto smlouvou mělo ochudit o 20 000 Kč, což nebyla pravda, jelikož dostalo adekvátní náhradu. Navíc pozemky vlastněné městem nebyly v žádném případě lukrativní, jelikož se jednalo pouze o bezcenné pruhy půdy procházející napříč pozemky vlastněnými Sokolem. Tyto tahanice trvaly až do roku 1928, kdy záměr Sokola podpořila komunistická část radnice a kdy již stavba začala.
Stavba žďárské sokolovny začala na podzim 1927. Byl vybrán návrh budovy a stavitel Jan Mašek ze Žďáru, který se zavázal, že své služby jako správný sokol poskytne zdarma. Samotné práce měly probíhat do značné míry svépomocí, a proto byla pro členy stanovena povinná pracovní povinnost ve výši 100 hodin ročně, která se postupně navyšovala a ze které bylo možno se vyplatit částkou 200 Kč. Materiál byl zčásti koupen a zčásti vytěžen svépomocí na pozemcích akciové společnosti Amylon, odkud byl získáván kámen a písek. Žďárští sokolové také prodávali za 60 haléřů pohlednice s návrhem sokolovny, aby si tak na sokolovnu přivydělali. Samotné město Žďár poskytlo Sokolu zdarma cihelnu. Samotná hrubá stavba trvala dva roky, do roku 1929. Poslední stavební práce pak probíhaly kvůli nedostatku financí až do roku 1931, tedy do doby těsně před slavnostním otevřením.
Žďárští chtěli mít největší sokolovnu v Havlíčkově župě a to se jim také podařilo. Ale za ohromnou cenu. Samotná stavba bez započítaných povinných pracovních hodin vyšla na necelý 1 000 000 Kč a Sokol se tak zadlužil až do svého zrušení roku 1941. Jen za pozemky Družstvo na stavbu sokolského domu vydalo 55 000 Kč, což byly celé 2/5 úspor na stavbu. O špatné finanční situaci žďárského Sokola po stavbě sokolovny svědčí mnoho pozdních plateb za dodané služby, které se dokonce dostaly i k soudu a koneckonců pravidelné zprávy pokladníka mluvily za vše. Sokol dokonce poslal několik žádostí ministerské radě Československé republiky o dar na náčiní a zaplacení omítky. Byl poslán i dopis TGM s žádostí o dar, protože prezident poklepal na základní kámen. Ten byl nakonec poslán a to v hodnotě 20 000 Kč. Stavba žďárské sokolovny byla dokončena v roce 1931, tedy později než-li sokolovny všech vesnických odboček, které žďárský Sokol zakládal. Její stavba byla nejdražší ze všech staveb sokoloven v župě Havlíčkově. Co do velikosti předehnala i nejpočetnější jednoty župy, jako byly Kutná Hora, Čáslav a Německý Brod. Dokonce byla ve své době největší budovou v kraji.
Sokolovna se ve Žďáře i v župě stala symbolem. Žďárský Sokol se rád odkazoval na to, že je jednou z nejstarších jednot na Moravě, což je patrno z proslovů funkcionářů při různých výročích. Sokolovna měla demonstrovat sílu, odkaz jednoty na antické ideály, ale i pokrokovost. Na antiku odkazovalo sloupoví a štít před vstupem, pokrokovost pak nápis „SOKOL“ provedený kurzívou v duchu prvorepublikové moderny, kvůli kterému došlo mezi bratry ke konfliktu. Výbor Sokola odhlasoval, že nápis nad vchodem bude proveden moderně kurzívou, načež se zvedla vlna odporu starších členů vedených bratrem Klusáčkem, která na protest ze Sokola vystoupila. Pro moderní nápis kurzívou se vyslovila většina členstva včetně stavitele, tvůrců soch sokolů na sloupech před vchodem i architekt. Bratr Klusáček opustil Sokol kvůli, jak sám řekl: "tomuto ubohému, mrzáckému a ohavnému slohu, jímž se chce dnešní moderna honositi.“ a prohlásil, že do budovy, která má "nečeské šikmé oči", nikdy nevkročí. Jednalo se o generační konflikt, po kterém jednota ztratila své nejstarší členy. Symboliku sokolovně dodával i fakt, že na její základní kámen 17. června 1928 poklepal sám prezident T. G. Masaryk. Mimo to měla být symbolem i socha borce po vzoru antických řeckých borců, kolem které by byla sokolovna vystavěna, ale tento návrh byl zamítnut a socha byla pořízena až před slavnostním otevřením sokolovny.
Zdroj informací, literatura
https://www.drobnepamatky.cz/node/26068
https://zdarsky.denik.cz/zpravy_region/sokolovna-ve-zdare-privitala-po-prazdninach-navstevniky-v-novem-20170915.html
https://www.zdarskypruvodce.cz/vytizena-sokolovna-se-pres-leto-dockala-dalsi-rekonstrukce/
Magisterská práce Bc. et Bc. Lukáše Provazníka TJ Sokol Žďár nad Sázavou 1918 – 1938 (kulturně-vzdělávací činnost) - Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2013
Mapa
Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.
Komentáře
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Přidat komentář
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.
