Vlajka jezdeckého oddílu Sokolské stráže

Typ stavby: Jiné
Kraj:Liberecký
Župa:župa Ještědská
Okres:Liberec
Stav objektu:existuje
Autor objektu:T. J. Sokol Liberec 1
Datace:1929
Vložil:MiroslavBrozek

Popis objektu

Jedná se o vyšívanou, zhruba 3 metry dlouhou a 1 metr širokou slavnostní státní vlajku. Na vlajce je uprostřed vyšit Malý znak republiky Československé (Třetí a čtvrtá Československá republika 1945–1960). Pod znakem je uprostřed zlatou nití vyšité Mánesovo ozdobné, historické sokolátko. Pod sokolátkem jsou rovněž zlatou nití všity letopočty 1919 a 1929.

1919 – vznik sokolských stráží, oficiálně potvrzena zákonem spolupráce Sokola a Ministerstva národní obrany.

1929 – oslava 10 let od vzniku sokolských stráží, jezdeckých odborů jednot a žup, kde jednotky sokolských stráží působily.

Sokolská jednota fungovala v letech 1918–1920 mimo své tělovýchovné činnosti také jako polovojenský sbor a v prvních dnech po převratu sehrál Sokol jednu z nejvýznamnějších rolí. I když byla spolupráce Sokola a Ministerstva národní obrany oficiálně potvrzena zákonem o vzniku sokolských stráží až v roce 1919, přesto vlastnili sokolové zbraně již mnohem dříve.

V září 1918 se konala tajná porada starostů pražských jednot, na které se probírala možnost brzkého převratu a zapojení Sokola. Ten byl znovu obnoven v podvečer 28. října 1918. Vedení ČOS ustanovilo 28. října 1918 „Ústředí sokolské stráže” a ještě ten den se po dohodě s DTJ, studentstvem a pražským policejním ředitelstvím zakládaly po celém území Čech a Moravy „Národní stráže”. Členové katolického Orla do Národních stráží nebyli připuštěni. Starosta ČOS Josef Scheiner se stal členem Národního výboru a v listopadu 1918 byl jmenován vrchním správcem Československých vojsk (od 1. ledna jejich generálním inspektorem). Členové Sokola se podrobovali zdravotním prohlídkám a někteří podstupovali dobrovolný vojenský výcvik. Sokolové měli v nové republice demonstrovat: „…železnou ukázněnost a pohotovost před celým světem, a hlavně před nepřáteli našimi a před nepřáteli naší svobody a republiky…“

Příslušníci zaniklé habsburské armády museli po svém návratu domů absolvovat tzv. odrakouštění v přejímacích (karanténních) táborech (České Budějovice, Pardubice, Choceň, Uherské Hradiště, Znojmo, Hranice a tábor v Srbsku) a politicky podezřelí podstupovali až šestiměsíční internaci. Čerstvě vzniklá čs. vojenská správa ponechala v činné vojenské službě pouze vojáky s česko-slovenským občanstvím (ročníky 1882–1898), sepsala mužstva ročníků 1873–1900 a zbytek demobilizovala. Sokolové nahrazovali propuštěné rakouské vojáky a vstupovali do řad nově se transformující Československé armády. Samostatné sokolské roty, vzniklé v listopadu 1918 v Nymburce, Jaroměři, Železném Brodě a Klatovech, odjely na Slovensko.

Na přelomu let 1918–1919 musely i stovky již demobilizovaných ročníků znovu nastoupit do činné služby. Společně s dobrovolníky z řad Sokolů, DTJ a Čs. obce střelecké, ze kterých se utvořily čtyři pluky „Stráže svobody”, likvidovali odpor v pohraničních oblastech (Deutschböhmen, Deutschsüdmähren, Sudetenland a Böhmerwaldgau), zejména v městech Liberec, Most, Opava a Znojmo. Sokolové hlídali vlaková nádraží a projíždějící vlaky, zabavovali zbraně, konali strážní službu ve vojenských kasárnách a pevnostech, zabezpečovali sklady potravin, surovin a jiných objektů a bránili rabování a krádežím.

V lednu roku 1919 společně s vojáky bývalé monarchie hájili hranici v boji s Poláky na Těšínsku, Oravě a Spiši. Bratislavský župan Samuel Zoch (1882–1928) si v únoru 1919 vyžádal na ČOS 2 000 sokolů, kteří měli pomáhat při převzetí moci nové vlády. Nakonec na Slovensko odjelo 2 500 sokolů a 1. pluk Stráží svobody. Po vyhlášení Maďarské republiky nařídila Česká obec sokolská všeobecnou mobilizaci a 20. června bylo 86 000 sokolů odvedeno, 35 000 nastoupilo vojenský výcvik ve zbrani.

Odmítnutí vojenské služby se trestalo vyloučením ze Sokola. Již 5. června odcestoval na Slovensko první sokolský oddíl a 10. června následoval druhý. V polovině srpna se sokolské prapory vracely ze Slovenska, kde zůstaly do začátku října jen pluky Stráže svobody. Velká část sokolů zakotvila po první světové válce v četnické státní službě. Po roce 1920 již fungovaly nové ozbrojené složky, takže sokolstvo muselo zbraně odevzdat vojenským posádkám. Na podzim roku 1922 došlo k ukončení činnosti sokolských branných čet.

Mapa

Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.

Komentáře

    Zatím nebyly přidány žádné komentáře.

Přidat komentář

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.