| Typ stavby: | Pomníky, sochy, památníky |
|---|---|
| Kraj: | Hlavní město Praha |
| Župa: | župa Pražská-Scheinerova |
| Okres: | Hlavní město Praha |
| Stav objektu: | existuje |
| Autor objektu: | Jan Zázvorka |
| Datace: | 1929-1933 |
| Vložil: | PavelMichalec |
Následkem vydání Palackého Dějin národu českého v Čechách i v Moravě rostla v českých zemích nejen snaha o obrodu a očistu husitství, ale zároveň se začaly formulovat myšlenky uctít památku předních husitských představitelů, Mistra Jana Husa a Jana Žižky z Trocnova, právě formou pomníku. I přesto, že již představený Žižkův obraz Františka Palackého nebyl na rozdíl od obrazu Husa pozitivní, myšlenka Žižkova pomníku nezapříčinila v konzervativních a církevních kruzích společnosti nevoli a také se nestala předmětem pestrých, politicky orientovaných debat, jak tomu bylo v případě husitského kněze.
Dne 17. července 1882 za přítomnosti 287 žižkovských občanu v sále hostince U Deklarace ustavil se spolek a předsedou zvolen první starosta města Karel Hartig. Finanční výsledek za první správní rok, ani ne pul roku trvajíc jevil se 2. 468 Kč. Úkolem tohoto Spolku bylo především shánění prostředků na jeho záměr a každá příspěvková organizace nutně potřebuje zařídit publicitu. O tu se mimo jiné staral i JUDr. Eduard Grégr, který se ve svých proslovech na Spolkem organizovaných slavnostech snažil najít (a také nacházel) souvislosti mezi bojem husitů a soudobou politickou situací v českých zemích. Od počátku byly oslavy z husitskou tematikou velkou měrou spojeny se silnou tendencí vyjadřovat nesouhlas s německou nadvládou. Tato skutečnost napomáhala šířit popularitu akcí, kde byl Jan Žižka objektem adorace. To samozřejmě zvětšovalo fond spolku. Do shánění financí se také zapojily nejrůznější organizace (hlavně sokolské jednoty), pořádaly se sbírkové slavnosti, dokonce byl zorganizován i historický průvod.
Fond na výstavbu Žižkova pomníku spravoval žižkovský Sokol. Předsedou nového výboru Spolku pro postavení Žižkova pomníku na Žižkově se po roce 1904 stal MUDr. Josef Zelenka, dlouholetý náčelník žižkovského Sokola.
Národní listy 22. května 1920 píší následující:
Na paměť 500. výročí Žižkova vítězství na hoře Vítkově, kde před půl tisícem let utrpělo 100.000 německých žoldnéřů Zikmundových strašlivou porážku, uspořádá důstojnou oslavu v rámci všesokolských slavností (28. června t. r.) „Spolek pro postavení Žižkova pomníku na Žižkově“.
Hlavní částí oslav historického vítězství Žižkova nad Zikmundem bude kladení základního kamene k Žižkovu pomníku na vrchu Žižkově. Slavnost zahájí její protektor dr. K. Kramář, slavnostní řeč promluví senátor K. St. Sokol. Účastníky slavnosti, v prvé řadě p. pres. Masaryka, Sokolstvo, legionáře pluku Jana Žižky a Jana Husi, dále italské a francouzské legionáře atd. uvítá starosta Žižkova a spolku dr. Kostrakiewicz.
Základní kámen darovalo město Tábor, krycí kameny jihočeské spolky, obrubní kameny „Prácheň“. Alegorické vozy navrhl sochař J. Šaloun. Přihlášky spolků, které by se chtěly zúčastnit slavnosti, jakož i přihlášky nových členů spolku pro postavení Žižkova pomníku na Žižkově přijímá jednatel inž. Oldř. Žák na Žižkově č. 639.
Posudek poroty v soutěži na Památník osvobození a Žižkův pomník na Žižkově (1925):
Heslo »Družina«
Regulace. Autor správně prodlužuje Hybernskou ulici a činí z ní vhodný nástup na vrch. Pokouší se převésti zeleň s vrchu Žižkova dovnitř města, ovšem způsobem, který by vyžadoval velkých hospodářských obětí. Na místě nádraží navrhuje s jistým pochopením městskou disposici, jejíž hlavní osu tvoří prodloužením třídy z nám. Republiky, jež je současně i průhledovou třídou na Památník Osvobození. Ve svém zakončení je však neúměrná svému rozmachu. Stejně spojka Těšnova s třídou Lutzowovou není komunikačně vhodně volena a její trasa protíná nepříznivě zmíněnou třídu. Staví administrační a museální budovu na místě, které je okamžité k disposici, ovšem poněkud bez přímého vztahu k Hybernské třídě.
Disposice: a) spodní budova. Autor rozvinul budovu na plateau nynější letní restaurace po stranách representačního dvora, který jest na východní straně as z poloviny proti sadu otevřen; na téže straně založen je také schodišťový výstup ze dvora do sadů. Prostranství mezi budovou a ulicí Husovou vyřešeno jest v konečné úpravě sadové stejné, jako na straně karlínské. Porota neuznává vhodným vyřešení schodišťového výstupu k hlavnímu vchodu do budovy a jest toho mínění, že po odstranění všech nájemných domů v ulici Husově mohl by se přístup upraviti vhodněji.
Disposice ukázněně a pravoúhle založená, má hlavní orientaci rovnoběžné s ulicí Husovou a vykazuje přednosti programových požadavků, při čemž náležitě šetřeno samostatných, ze zmíněného dvora přístupných vchodů. Všude docíleno jest žádoucího přehledu a dostatečného osvětlení. Poměrně malé a méně vhodné staveniště s obsáhlým stavebním programem nedovolily autoru co nejúspornější rozvinutí budovy, takže křídlo museálních místností se z části zařezává do svahu kopce. Nicméně nevýhoda tato jest vyvážena kvalitami půdorysu v jiném směru.
b) horní budova. Při budově Památníku Osvobození prokazuje autor své tvůrčí kvality pietním pojetím myšlenky a vyjadřuje tuto vertikálním situováním slavnostní síně nad prostor mausolea. Oba prostory jsou vniterně mezi sebou spojeny schodištěm se sochou Štursova Raněného a tato neutajovaná skutečnost působila by zajisté na návštěvníky určitým hlubokým dojmem, kdy duch mrtvých velikánů v mausoleu odpočívajících, přechází a vyplňuje prostor slavnostní síně.
Porota jest však toho mínění, že této pietní myšlence neodpovídá nikterak všední detail podjezdu pod terasu pro slavnostní hosty. Autor nezakládá naproti tomu pro hosty žádných přijímacích místností, které programem nebyly sice žádány, které však z ohledů representačních byly by žádoucí.
Porota pokládá tento projekt za nejlepší řešení toho typu, jenž klade slavnostní síň nad mausoleum.
Výtvarná stránka. Řešení budov na úpatí odpovídá půdorysu. Architektura velmi jednoduchá, klidná, ač poněkud profánní. Architektura a řešení budovy na vrcholu je dokonale umělecky provedeno.
Přiznána I. cena v částce K.Č 30.000 - 7:1 hlasy -
Současnost objektu:
Národní památník na Vítkově. Hrubá stavba funkcionalistického památníku byla postavena v letech 1929–1933 na vrchu Vítkově v Praze podle projektu Jana Zázvorky. Hlavním účelem mělo být uctění památky československých legionářů a československého odboje v období první světové války (1914–1918). Rozšířen byl v letech 1946–1949. Mezi lety 1954–1962 tu bylo umístěno mauzoleum Klementa Gottwalda. Dnes jsou v památníku uloženy ostatky neznámého vojína z bitvy u Zborova a z dukelské operace. Zároveň byla v památníku instalována expozice Křižovatky české a československé státnosti. Součástí památníku je i třetí největší bronzová jezdecká socha na světě, socha Jana Žižky, vysoká 9 metrů a vážící 16 tun, .
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/prvorepublikovyzpravodaj/clanek/249-zizkuv-pomnik/
https://www.archiweb.cz/b/pamatnik-osvobozeni-a-zizkuv-pomnik-na-zizkove-1-cena-narodni-pamatnik-na-vitkove
https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_pam%C3%A1tn%C3%ADk_na_V%C3%ADtkov%C4%9B
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/jezdecka-socha-jana-zizky-z-trocnova-v-praze
bakalářská práce Petry Šimánkové Soutěže na Žižkův pomník v Praze na Vítkově (Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2014)
diplomová práce Jany Hessové Národní památník na Vítkově v kulturním kontextui problematika uměleckého ztvárnění a interpretace hodnot a idejí (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2009)
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/jezdecka-socha-jana-zizky-z-trocnova-v-praze
Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.
