Pamětní kámen br. B. Baumana a jeho manželky Emílie – pomahatelů výsadku Anthropoid
| Typ stavby: | Pamětní desky, solpersteine |
|---|---|
| Kraj: | Středočeský |
| Župa: | župa Barákova |
| Okres: | Praha-Východ |
| Stav objektu: | existuje |
| Datace: | 1982 |
| Vložil: | Pospa |
Popis objektu
Pamětní kámen s deskou věnovaný bratru Břetislavu Baumanovi (3. 12. 1905 – 24. 10. 1942) a jeho manželce Emílii (17. 2. 1916 – 24. 10. 1942), se nachází v Horoušanech v křižovatce ulic Baumanova x U Mlýna. Dům pod ním je bývalá stodola, jenž náležela k mlýnu čp. 11, ve kterém manželé Baumanovi před, a v průběhu druhé světové války, žili a hospodařili a kde byl br. Bauman dne 15. 7. 1942 zatčen gestapem. Současná podoba pamětního kamene s deskou je z roku 1982, kdy byl na místo instalován z iniciativy tehdejšího MNV (Místního národního výboru) Horoušany. Pamětní desku zadal k výrobě tehdejší předseda MNV p. Skala v Praze a kámen byl přivezen z „jílovny“ – oblasti pískovcových skalek mezi Horoušany a Nehvizdy. Tento kámen nahrazoval původní pamětní desku, která byla umístěna po válce na budově mlýna. Ten byl však v 80. letech 20. století pro svůj špatný technický stav zbourán.
Br. Břetislav Bauman byl cvičitelem Sokola v Horoušanech a život jeho rodiny radikálně změnila noc z 28. na 29. prosince 1941, kdy byla v katastru sousední obce Nehvizdy vysazena skupina Antropoid ve složení rtm. Josef Gabčík a rtm. Jan Kubiš. Dvojce parašutistů přistála na poli východně od obce Nehvizdy, poté ukryli operační materiál v nedaleké zahradnické budce Antonína Sedláčka a k ránu opustili dopadovou plochu, aby vyrazili na jejich první záchytnou adresu. Po průchodu přes Plzeň, kde se jim dostává pomoci především od policejního inspektora Václava Krále a jeho rodiny, se přesouvají do Prahy. Jako první se do Prahy dostává již na Silvestra 1941 Kubiš a po doléčení nohy, zraněné při seskoku, i Gabčík. V Praze se ukrývají na adresách poskytnutých spolupracovníky z Plzně. Jejich první snahou po tomto přesunu je soustředit prozatímně uschovaný operační materiál na bezpečné místo. Proto se na počátku ledna 1942 Kubiš vypravuje do Nehvizd, kde kontaktuje Antonína Sedláčka, v jehož zahradnické budce je materiál prozatímně uschovaný. Také využívá tip, který dostal v den přistání od nehvizdského faráře pana Františka Samka, a kontaktuje Františka Kroutila, majitele strojní pekárny v Nehvizdech a zároveň starostu místní Sokolské jednoty, který do pomoci s ukrytím a převozem operačního materiálu zapojuje bratry sokoly z Barákovy župy – náčelníka župy br. Jaroslava Starého ze Šestajovic a br. Břetislava Baumana z Horoušan. Společně přepravují padáky, pryžové přilby, popruhy, plechové krabice se zbraněmi a výbušninami, od zahradníka Antonína Sedláčka z Nehvizd do opuštěného pískovcového lomu zvaného „Skály“, nedaleko Horoušan, a zde je ukrývají. Odkud je parašutisty postupně materiál za pomoci br. Břetislava přepravován do Prahy, kde se o příslušníky skupiny Anthropoid, stejně jako o příslušníky dalších skupin, které přicházely od konce března roku 1942 do protektorátu, plně starají členové sokolské odbojové organizace v Praze. Dne 27. května 1942 krátce po půl jedenácté v Praze-Libni na Kirchmayerově třídě (dnes ulice Zenklova), uskuteční Josef Gabčík s Janem Kubišem, ozbrojený útok na Reinharda Heydricha. V následujících dnech se oba členové Anthropoidu, ale i další v Praze pobývající výsadkáři z ostatních výsadkových skupin, postupně ukrývají v pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Praze, Resslově ulici. Přes probíhající represe, kdy jsou denně zatýkány a popravovány desítky příslušníků odbojových skupin, jsou do pomoci výsadkářům zapojeny desítky Sokolů. Co však už nedokázala ilegální organizace unést, byla zrada parašutisty Karla Čurdy ze skupiny Out Distance, který se psychicky zlomený přihlásil dne 16. června okolo poledního na řídící úřadovně gestapa v Praze v Bredovské ulici (dnes ulice Politických vězňů) v Petschkove paláci. Zde pod příslibem beztrestnosti jeho a jeho rodiny prozrazuje spolupracovníky výsadkářů, se kterými se měl možnost setkat. Proto ještě v noci 17. června dochází k zatýkání u Moravců, Svatošových, Zelenkových a dalších. Na základě krutých výslechových praktik a po nelidských útrapách je prozrazeno místo úkrytu parašutistů. Dne 18. června 1942 je v 04:15 hodin provedena uzávěra v okolí kostela a od půl páté jednotky SS v síle 740 vojáků, společně se zhruba 60 příslušníky gestapa, až do 11 dopoledne dobývají sedm statečných obránců kostela. I po smrti výsadkářů však pokračuje vlna zatýkání. Patnáctého července zatýká v Horoušanech gestapo br. Baumana. Ten je převezen k výslechu do Nehvizd společně s br. Starým a následně jsou oba převezeni do vazební věznice gestapa na Pankráci, kde byl br. Břetislav předán ve 24 hodin.
Na konci měsíce srpna 1942 je stejně jako ostatní ženy sokolských odbojářů zatčena i paní Emílie. I další osud těchto žen je stejný, dne 15.září jsou převezeny do policejní věznice pražského gestapa v Terezíně. Zde oba manželé na oddělených celách čekají na konečný ortel, který přichází 27. září 1942, kdy jsou oba dva v nepřítomnosti odsouzeni stanným soudem k trestu smrti. Dne 22. října je z Malé pevnosti Terezín vypraven transport čítající více jak 400 mužů, žen a dětí směřující do koncentračního tábora Mauthausen. Z toho je 264 osob spojených s útokem na zastupujícího říšského protektora a s podporou parašutistů z operačního období přelomu let 1941 až 1942. Transport dorazí na nádraží do Mauthausenu následující den. Po přijímací proceduře, při které si jména a profese těchto odsouzených vyslechne u Zdi nářků sám velitel koncentračního tábora SS-Sturmbannführer Franz Zierais, jsou soustředěni v prostoru tzv. bunkru. Zde přečkají noc. Ráno v 8:30 je vyvoláno první jméno ženy, která bude popravena ranou do týlu z malorážní pistole. Paní Emilie Baumanová byla tímto způsobem popravena v 9 hodin a 54 minut a br. Břetislav v 15 hodin a 12 minut.
Smutný osud čekal i na jejich dvouletého syna Sváťu, který byl po zatčení maminky převezen, stejně jako dalších 46 dětí ve věku od dvou do šestnácti let, v nichž se jednalo o potomky spolupracovníků odboje a příbuzných parašutistů, do usedlosti Jenerálka v Nebušicích u Prahy. Pro svůj nízký věk byl v září 1942 převezen do Městského domova péče o mládež v Praze-Krči, kde byl internován až do konce války.
Zdroj informací, literatura
JANÍK, Vlastislav. Baumanovi: Zpracované příběhy vězňů Koncentračního tábora Mathausen - Příběh rodiny Baumanovy. Mauthausen: Koncentrační tábor [online]. 2013 [cit. 2021-02-20]. Dostupné z: https://mauthausen.webnode.cz/zpracovane-pribehy-veznu-ktm/baumanovi/
ŠUSTEK, Vojtěch. Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava: edice historických dokumentů. Praha: Archiv hl. m. Prahy, 2012-. Documenta Pragensia. ISBN 9788087271476.
ČVANČARA, Jaroslav. Děti nepřátel Říše: osudy Svatobořických dětí. Praha: ANLeT, 2012. ISBN 978-80-87211-65-6.
Vzpomínky p. Svatopluka Baumana a p. Pavla Seidla v držení autora.
Mapa
Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.
Komentáře
Zatím nebyly přidány žádné komentáře.
Přidat komentář
Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.
