Sokolovna T.J. Sokol Zbraslav

Typ stavby: Sokolovny
Kraj:Hlavní město Praha
Župa:župa Pražská-Scheinerova
Okres:Hlavní město Praha
Stav objektu:existuje
Autor objektu:architekt František Kavalír
Datace:zahájení stavby: 29.5.1929, slavnostní položení základního kamene: 11.8.1929, slavnostní otevření budovy: 1.6.1930
Vložil:sokolzbraslav

Popis objektu

Roku 1926 vzniká návrh budovy sokolovny se dvěma sály – tělocvičnou a přízemním sálem biografu, který vypracoval člen zbraslavské jednoty, architekt Kavalír. 11. dubna 1927 byla sestavena ze zástupců jednoty a Družstva finanční komise pro výstavbu sokolovny. Dne 18. srpna 1928 správní výbor jednoty schválil výstavbu podle Kavalírových návrhů a na mimořádné valné hromadě jednoty a družstva, konané 1. září 1928, bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Konečné slovo k návrhu má Pražská župa, jejíž stavební znalec nařídí úpravy, které zahájení pozdrží. Během té doby řeší sokolové otázku neméně důležitou – jak stavět kvalitně a přitom levně. Díky Kavalírově nabídce osobního stavebního dozoru se jednota rozhodla postavit budovu z velké části ve vlastní režii za vydatné spolupráce svých členů.

Zahájení stavby sokolovny proběhlo 29. května 1929 - slavností za účasti řady představitelů obce i sokolských jednot. Práce na výkopech pro základy byla obtížná, přesto se kladení základního kamene mohla uskutečnit již 11. Srpna 1929. Ve dvě hodiny odpoledne vyšel z nádvoří pivovaru mohutný průvod Sokola i dalších zbraslavských spolků. Jen ze Zbraslavské jednoty šlo průvodem přes 200 cvičenců, sešly se dva sokolské trubačské sbory a kapely společenství řezníků i Vltavanu z Davle. Slavnostní proslovy nad základním kamenem zabraly velkou část odpoledne – padesát řečníků zastupovalo kromě sokolských jednot i obcí Zbraslav a Lahovice, velkostatek, hasičské sbory, církev a řadu dalších sdružení. Po takovém maratónu účastníci určitě rádi přijali pozvánku k sokolské veselici a večerní taneční zábavě U Kotvy. Podobně probíhalo i slavnostní otevření hotové sokolovny již následující rok, 1. června 1930. V předvečer otevření se v novém biografickém sále konala besídka, druhý den se v tělocvična proměnila v tančírnu. Ve slavnostním průvodu městem byly tři trubačské sbory a téměř tři stovky Sokolů v krojích. 4. června pak sokolové zahájili v nové budově první cvičební hodinu. Tím se uzavřelo období budování, které zbraslavskou jednotu stálo 1 milión a dva tisíce Kč a na které si muselo také půjčit část prostředků u banky.

 

Článek ve Zbraslavských novinách k výročí 90 let od otevření sokolovny (červen 2020)

(autor: Otakar Vlasák, vzdělavatel T.J. Sokol Zbraslav)

Před 90 lety, 1. června 1930 se konala na Zbraslavi velká slavnost - otevření nové sokolovny. Byl to výsledek snahy několika generací místních sokolů o vlastní reprezentativní sídlo a tělocvičnu. Už roku 1893 vzniklo v naší jednotě tzv. Družstvo pro postavení tělocvičny, které se staralo o sbírání financí z pořádaných kulturních a sportovních akcí pro nákup pozemku a budoucí stavbu, ale teprve roku 1919 získal Sokol darem od Cyrila Bartoně–Dobenína pozemek pro letní cvičiště. O pět let později se podařilo dokoupit i sousedící parcelu, a tím vznikl dostatečný prostor pro vytouženou sokolovnu. Na samotnou stavbu stačil od prvního výkopu v létě 1929 do slavnostního otevření jen rok. Velkou část prací, včetně architektonického návrhu i stavebního dozoru, si naši členové obstarali vlastními silami. Ale nebylo všechno snadné. Už v září 1928 se členové zbraslavské jednoty na valné hromadě rozdělili na dva tábory – zastánce stavby a její odpůrce, kteří se obávali zadlužení spolku. Po rozhodnutí stavět se část členů, včetně dlouholetého náčelníka Františka Kabeláče, vzdala svých funkcí, což dopadlo i na samotné cvičení. Co hůř, během stavby naplno propukla světová hospodářská krize. Půjčky, které si jednota vzala na část milionového rozpočtu stavby, tak nakonec splácela ještě v letech po 2. světové válce.

                V soutěži o podobu sokolovny se spolu střetlo více návrhů – zejména dva projekty arch. Hynka Svobody (člena Sokola) a konkurenční návrh arch. Františka Kavalíra, který stál například u projektů místní okresní záložny, vily Růže a řady dalších budov v Praze i v Českých Budějovicích. Výbor vybral Kavalírův projekt, ale zájemci mohou dnes vidět hned “za humny” také možný vzhled sokolovny podle Svobodova návrhu. Ten jej totiž, mírně upravený, úspěšně nabídl Sokolu v Radotíně pro jejich budovou otevřenou v roce 1932 - při srovnání návrhu a radotínské sokolovny je I dnes podoba zřejmá. Vybraný projekt zbraslavské sokolovny se dvěma sály ještě v detailech upravily požadavky župní stavební komise. Dolní sál byl od počátku projektovaný jako biograf, který se už dříve Sokolu osvědčil jako spolehlivý zdroj příjmů do spolkové pokladny.

                Novostavba v roce 1930 byla architektonicky výraznější než dnes – členitá, lemována terasami v patrech. Její dnešní podobu totiž ovlivnily historické události. Velké šrámy přinesla válka. Nejprve tělocvičnou prošly dvě armády –  1200 československých vojáků při mobilizaci a poté v březnu 1939 německé jednotky. Sokolská činnost byla okupační správou cíleně potlačována, ruší se veřejné akce, omezuje se cvičení. Proto přichází Hynek Svoboda v březnu 1941 s návrhem zastřešit terasy přístavbami - tím vznikne malý sál pro přednášky nebo loutková představení, dolní terasa do dnešní ulice Žitavského se spojí s tělocvičnou jako prostor pro uložení nářadí.  Zároveň to bude v nejisté válečné době investice do zhodnocení budovy. Místo  toho ale přišlo o Velikonocích 1941 nařízené rozpuštění  Sokola a zabavení veškerého jeho majetku. Tím začalo pro sokolovnu nejhorší období.  Sál biografu přešel do německé správy jako kino Viktoria. V roce 1942 přišla hlavní rána – budova byla vybrána pro pobočku berlínské firmy na kondenzátory Röderstein. Zmizel plastický nápis Sokolovna, na venkovním cvičišti padly krásné lípy a místo nich vyrostly boudy a elektrický generátor. Brzy poté se vystěhoval i biograf a jeho sál se stal skladištěm továrny, ve které pracovalo 200 nasazených českých dělnic. V této podobě sokolovna zůstala až do osvobození.

Hned 14.května 1945 se zbraslavští sokolové hlásí zpět o svůj majetek a začínají sčítat škody. Poškozená budova, tělocvična plná strojů, zničené cvičiště, kinosál zaplněný materiálem a dlouhé tahanice o rozkradené vybavení, včetně vybavení kina. Sokolovna je v takovém stavu, že výbor nejdříve řeší, jestli nebude lepší budovu s pozemkem prodat a postavit novou tělocvičnu jinde. Nakonec rozhodne obava o cvičení a neradostná vidina hledání pozemku a stavby v poválečné době. Většina se přikloní k záchraně stávající sokolovny. Do konce roku 1945 odpracovali členové na opravách 12 000 dobrovolnických hodin, v prosinci se díky tomu podařilo obnovit cvičení v tělocvičně i zprovoznit biograf důležitý pro financování provozu i splácení předválečné půjčky. Jenže právě biografy jsou na počátku roku 1946 zestátněny prezidentským dekretem. V této obtížné situaci došlo na uskutečnění nástaveb obou teras podle předválečného plánu – tím tedy sokolovna přišla o terasy a získala dnešní podobu. Místo nového nadechnutí proběhl v roce 1948 komunistický převrat, následovaný čistkami v Sokole a později jeho rozpuštěním v rámci sjednocené tělovýchovy pod vedením ČSTV. Majetek zbraslavské jednoty včetně budovy převzala tělovýchovná organizace Slavoj. Ten naštěstí uchoval sportovní zaměření areálu i mezi lidmi zažitý neoficiální název sokolovna až do roku 1989. V dolním sále město nadále provozovalo biograf.

K již druhému navrácení majetku Sokolu dochází v průběhu roku 1990. Zbraslavská budova byla podle protokolu v uspokojivém stavu, hlavním problémem byly staré, málo udržované rozvody a vytápění. Jednota v následujících desetiletích průběžně prováděla rekonstrukce a opravy tělocvičny, výměnu parket, kompletní výměnu oken – postupně, podle svých finančních možností. Nevyřešenou otázkou zůstal kinosál. Po revoluci zájem o biograf u obyvatel klesal a Sokol neměl zdroje na nákladnou rekonstrukci – tak se z kina stalo na kratší čas také skladiště, než se podařilo získat do nájmu Černé divadlo Jiřího Srnce. Po mnoha letech jeho významného působení se v poslední dekádě ze sálu stalo více technické zázemí pro soubor jen s výjimečnými veřejnými akcemi. Uzavření tohoto poměrně unikátního prostoru zbraslavské veřejnosti nebyla budoucnost, kterou bychom si přáli. Během několika let se nám proto podařilo vypracovat projekt celkové rekonstrukce sálu a následně pro ni získat klíčovou finanční podporu od MŠMT, Magistrátu Hlavního města Prahy i od městské části Praha – Zbraslav. Výsledkem je nový sportovně-společenský sál Parket, který se letos otevře veřejnosti pro novou sezónu 2020/2021.

Zdroj informací, literatura

Pamětní kniha Sokola Zbraslav, fotografie z archivu T.J. Sokol Zbraslav.

Mapa

Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.

Komentáře

    Zatím nebyly přidány žádné komentáře.


Přidat komentář

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.

COOKIES
Vážený Big Parťáku, díky souborům cookies můžeme upravovat a vylepšovat naše webové stránky tak, abychom Vám mohli ukazovat informace týkající se Vašich preferencí a mohou sloužit také k personalizaci obsahu a reklam, k analýze návštěvnosti a ke zobrazení různých pluginů třetích stran (např. sociální sítě). Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko „Přijmout vše“. Samozřejmě můžete v nastavení povolit jen některé druhy cookies, ale v takovém případě nám omezujete možnosti přizpůsobit naši nabídku podle toho, co zrovna hledáte.