Pomník Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše na Olšanských hřbitovech
Zakladatelé českého tělocvičného spolku Sokol Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner se poprvé setkali někdy v roce 1860 na Berounsku, v myslivně Na králi, kam jezdíval Fügner s rodinou na letní byt. Ačkoli oba muže dělil desetiletý věkový rozdíl, z jejich setkání vzešlo věrné přátelství a 16. února 1862 také Sokol. Jindřich Fügner, z jehož iniciativy byla mimo jiné postavena vůbec první sokolovna na světě, však náhle zemřel na „tlakovitost“ krve již tři roky po založení spolku (15. listopadu 1865). Bylo mu teprve 43 let. Jeho tělo bylo uloženo do hrobu na čtvrtém Olšanském hřbitově.
Krátce po Fügnerově smrti se začaly objevovat myšlenky, aby nad jeho hrobem byl vystaven důstojný pomník připomínající jeho činnost. Již v prosinci 1865 si sokolové zvolili zvláštní komisi, jejímž úkolem bylo připravit vše potřebné k tomu, aby se s realizací pomníku mohlo co nejdříve začít. Bylo rozhodnuto, že se sežene nové místo pro stavbu pomníku. Tak v únoru následujícího roku zakoupil Sokol vyhovující místo na pátém Olšanském hřbitově. K uzavření kupní smlouvy došlo na konci června 1866, částku 250 zlatých, za kterou bylo místo nabízeno, sehnali sokolové díky sbírce. Prvními jednotami, které na stavbu pomníku přispěly, byly Sokol Turnov a Sokol Lublaň. S větší realizací sbírky se ale začalo až o rok později. V monarchii totiž probíhala prusko-rakouská válka, členové Sokola byli navíc zaneprázdněni snahou udržet ve vlastních rukou svou sokolovnu.
Pro vytvoření návrhů byli osloveni členové Umělecké besedy. Jedna varianta byla například navrhnuta jako obrovský balvan, jiná měla podobu vysokého obelisku. Významný český sochař Václav Levý navrhl sochu sv. Krištofa v nadživotní velikosti. Žádný z došlých návrhů však neodpovídal představě, kterou sokolové o podobě pomníku měli.
Plán realizace nabral na obrátkách, když byl roku 1868 v lomech u Louňovic nalezen velký žulový balvan, který se zdál být ke zhotovení pomníku ideálním materiálem. Majitelem lomu byl pražský kameník a bratr sokol František Wurzl. Z žulového balvanu byl vyhotoven štíhlý jehlan, asi 12 metrů vysoký, stojící na 5 metrovém žulovém podstavci. Podstavec nese nápis „JINDŘICHU FÜGNEROVI STAROSTOVI SOKOLA PRAŽSKÉHO“. Na jehlan byl umístěn model medailonu s Fügnerovou podobiznou. Za tím vším stál bratr Bohuslav Schnirch, jeden z nejvýznamnějších sochařů tzv. generace Národního divadla. Schnirch ztvárnil také bronzovou sochu sokola s rozpjatými křídly na vrcholu jehlanu.
Ostatky Jindřicha Fügnera byly do sklepení pod pomníkem přesunuty 10. května 1869, slavnostní odhalení proběhlo ale až o dva měsíce později, a to 18. července. Účastnilo se ho 32 sokolských jednot s 28 prapory a 4 hudebními sokolskými soubory. Nechyběli ani zástupci vědeckých, akademických či řemeslnických spolků, zástupce Umělecké Besedy a mnoho dalších. Slavnostní řeč pronesl u pomníku Miroslav Tyrš. V té době nemohl tušit, že on sám spočine vedle svého přítele a sokolského bratra. Když sem byly v roce 1884 převezeny jeho ostatky z rakouského Oetzu, kde tragicky zahynul, byly na jehlan doplněny portrét jeho i Fügnerům s palmovými listy. Autorem byl opět Bohuslav Schnirch. Na podstavec pomníku byla pak umístěna deska s nápisem „JINDŘICH FÜGNER 1822 – 1865 MIROSLAV TYRŠ 1832 – 1884“. O mnoho let později, v roce 1937, byly pod původně Fügnerův pomník uloženy ostatky Renáty Tyršové, manželky Miroslava Tyrše, dcery Jindřicha Fügnera a významné osobnosti z řad Sokola. Tak se stal pomník na Olšanských hřbitovech vybudovaný díky snaze sokolů místem odpočinku osobnostem pro Sokol nejdůležitějším.
