Sokolovna v Pardubicích

Typ stavby: Sokolovny
Kraj:Pardubický
Župa:župa Východočeská-Pippichova
Okres:Pardubice
Stav objektu:existuje
Autor objektu:Václav Šantrůček, Antonín Mendl
Datace:1923
Vložil:Vzdělavatelé ČOS

Popis objektu

V 60. letech 19. století se střediskem národního a vlasteneckého života v Pardubicích stala zdejší Měšťanská beseda. Někteří její členové byli velkými nadšenci myšlenek Myroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera. A tak tito členové svolali na červen roku 1863 zvláštní schůzi, na které se jednalo o založení pardubické sokolské jednoty. Přihlásilo se zde 50 členů a byl zvolen přípravný výbor. Stanovy Sokola ale byly schváleny až v srpnu 1864, kdy již počáteční nadšení mnohých členů ochablo. Navíc město o dva roky později nepříznivě zasáhla prusko-rakouská válka. Činnost Sokola v Pardubicích tak prakticky začala až roku 1867. Starostou jednoty se stal Václav Bubeník, který byl v té době zároveň starostou města.

První cvičení se odehrávala ve zdarma propůjčované chodbě městské reálky, "upravené" k tělocvičným účelům. Byly to samozřejmě prostory pro cvičební činnost naprosto nevyhovující, navíc již v dubnu 1868 vyzvala městská rada jednotu, aby chodbu vrátile škole zpět pro její potřeby. Právě to bylo impulsem k prvním úvahám o stavbě vlastní sokolovny. Z finančních důvodů ale nebylo přistoupeno ke konkrétnějším krokům. Městská rada propůjčila jednotě místnost v pravém křídle reálky s tím, že jednota uhradí polovinu nákladů vzešlých z adaptace dané místnosti ke cvičení. S narůstajícími počty členstva přestala tato místnost sokolům brzy stačit. Dalším útočištěm byl sál zbudovaný v objektu městského pivovaru, ani toto řešení ale nebylo šťastné. Sokolská jednota se o něj musela dělit s Měšťanskou besedou i divadelními ochotníky. V létě se sokolové přesouvali na letní cvičiště Na Olšinkách. V roce 1882 byla dokončena tělocvična zdejší reálky, kterou mohla jednota využívat v době, kdy v ní necvičili studenti. Ačkoli naléhání členstva na stavbu sokolovny neustávalo, okolnosti nebyly příznivé, roku 1893 sice došlo k založení Družstva pro postavení tělocvičny Sokola, které dokonce od města získalo poezemek na břehu Chrudimky, ten se ale ukázal pro stavbu jako nevhodný. Jednotě navíc stále chyběly finance. Během první světové války se pardubičtí sokolové museli přesunout do měšťanské školy u sv. Jana. 

V roce 1913 si pardubický Sokol připomínal padesát let od vzniku myšlenky na založení jednoty. Původním záměrem členstva bylo při tomto výročí slavnostně otevřít vlastní sokolovnu či alespoň položit základní kámen stavby. Kvůli vysokým nákladům ale tento záměr realizován nebyl – návrh sokolovny od architekta Kohoutka počítal s vynaložením 350 533 korun pouze na samotnou stavbu. Později byl celkový náklad včetně vybavení vyčíslen na 3 600 000 korun. Jednota se dohodla, že stavba bude odsunuta na rok 1917, kdy si bude připomínat padesát let od zahájení činnosti. Ke stavbě však nedošlo, vypukla první světová válka. 

Reálně se k záměru stavby vlastní sokolovny jednota vrátila až v roce 1919. Vzhledem ke stále stoupajícím cenám v poválečné době muselo Družstvo pro postavení tělocvičny Sokola postupovat obezřetně. V červenci téhož roku jednotě okresní zastupitelstvo přislíbilo subvenci ve výši 250 000 korun,  městská rada již v roce 1912 darovala jednotě pozemek Na Olšinkách, kde si Sokol v roce 1921 vybudoval oplocené cvičiště s běžeckou dráhou. Družstvo vzniklé roku 1893 předalo stavebnímu odboru jednoty navíc 171 250 korun, a tak mohlo být konečně v lednu 1922 rozhodnuto o zahájení stavby. Původně měl být proveden Kohoutkův návrh ve změnšené podobě, od těchto plánů se ale nakonec upustilo. Projekt najednou působil zastarale, válka posunula dobu jinam. Nový projekt sokolovny vypracovali architekti Šantrůček a Mendl. Byl modernější, zároveň také o dost dražší – povolená výše nákladu činila 2 miliony korun. Jako stavitel byl vybrán Ferdinand Potůček, zároveň člen Sokola, který stavbu provedl v rekordním čase. V lednu 1922 byl položen základní kámen, do rukou jednoty byla sokolovna slavnostně předána 24. června 1923

V místě původního letního cvičiště vznikla dvoupatrová budova na půdorysu písmene H s hlavní osou orientovanou z východu na západ. Původní návrh sokolovny byl projektován velmi velkoryse. Budova měla být větší, osově souměrná. V realizovaném návrhu se nalézá hlavní sál s bazilikálním osvětlením, na který na východní straně navazuje jeviště, dále se zde nachází pohledová galerie, menší sály, pánské a dámské šatny, sborovny, zázemí pro cvičence, administrativní kanceláře a skladovací prostory.

V březnu 1939 zabrali sokolovnu Němci, ale cvičení ještě pokračovalo dál, po několika letech opět v tělocvičně reálky, později v tělocvičně gymnázia.

Pardubická sokolovna je postavena ve stylu architektonické moderny s klasicizujícími prvky a je tak typickou ukázkou rozříšřeného typu sokolovny s hlavním sálem, bočními prostorami a galeriemi pro veřejnost. Budova sokolovny prošla několika stavebními úpravami, a to zejména v 50. letech 20. století, kdy byla upravena pro nově vzniklý spolek TJ Dynamo. Dílčí úpravy se prováděly i v následujících letech. Největší rekonstrukcí prošla sokolovna v letech 2013 až 2015, kdy byly citlivě opraveny vnitřní prostory i plášť budovy.

Zdroj informací, literatura

http://www.vcg.cz/architektura-pardubic-pardubicka-sokolovna/

Památník Sokola pardubického u příležitosti 60letého trvání jednoty, otevření nové tělocvičny a sletu Východočeské župy Pippichovy. Sestavil bratr J. Tejčka, 1923.

130 let Sokola v Pardubicích, Pardubice: Východočeské muzeum v Pardubicích, 1993. 

Mapa

Na mapě se zobrazí všechny objekty v okolí. Mapu lze přibližovat a oddalovat a tím přecházet mezi jednotlivými objekty v databázi.

Komentáře

    Zatím nebyly přidány žádné komentáře.


Přidat komentář

Pro přidávání komentářů musíte být přihlášen/a.